Z Nepálu jsem si na jaře opravdu přivezl tisíce záběrů, i když to bylo těsně. Přesný počet je 2195. 154 fotek bylo z posledního dne v Káthmándú, které už jsou upravené, stále ale zbývá 2041 kousků. Měl bych se naučit fotit jen to nej, ušetřil bych si dost práce 🙂 Stále jsem ve fázi promazávání, kde momentálně jedu třetí kolo a snažím se počet snížit ještě pod momentálních 650. Hlavně bych je měl už začít upravovat, abych to stihl, než zas někam odjedu, což ale bude asi nejdříve až v listopadu, takže čas relativně je. V rámci prvního promazávání jsem si dal stranou panoramata a některé z nich jsem si už upravil, jsou k vidění níže.

Při jejich spojování, které je s Lightroomem hračka, jsem zjistil, že stativ s vodováhou je pro jejich pořizování opravdu vhodný. Já s sebou velký stativ nevláčel a pálil to od oka, které ale dost selhávalo, takže budu muset přistoupit k větším ořezům, než bych rád. U panoramat tvořených ze snímků “na výšku” mi z nějakého důvodu leze neostrý výsledek a budu si ještě muset nastudovat proč tomu tak je. Dále už následují fotky.

Takhle vypadá nepovedené panorama, které jsem pořídil den před přechodem Thorong La a na kterém jsou vidět Annapurny. Při focení jsem neudržel rovinu a mířil pomalu vzhůru, což je jeden problém, se kterým už toho moc neudělám a pak je tu ještě ten druhý. Ač jsou jednotlivé soubory ostré, tak po složení v Lightroomu z toho vyjde takhle měkká fotka. Vůbec netuším proč a toto není jediné, které se vyskládá neostré, takže budu muset ještě prozkoumat co se to děje.

Panorama složené ze tří záběrů, na kterém je jezero Sekong a Nilgiri je takové, jak jsem si představoval všechny. Udržet linii u tří fotek je přece jenom lehčí než u pěti, zvlášť když nefouká a nestojíte na skále.

To, že je možné výrazně nepokazit panorama osmi záběrů focených z ruky je vidět zde. Východ slunce na Poon Hillu s výhledem na Dhaulágiri, Tukuche, Nilgiri, Annapurna, Annapurna Jih, Hiunchuli a Machhapuchre. Tak jako ostatní panorama tady se po kliknutí zvětší, ale je to prostě dlouhá nudle.

U dlouhých panoramat je problém, že monitory takové nejsou a ruční posunování je průda. Zkusil jsem si tedy panorama naanimovat do automatického posunu a celkem to i vyšlo, jen se trochu vytratila ostrost.

S převodem dlouhé nudle do videa jsem strávil nepříjemně dlouho času, protože jsem musel použít nový software, ve kterém se děly věci o kterých jsem nevěděl proč se dějí, a které mi komplikovaly život. Kratší panorama oproti tomu bylo brnkačka a podařila se mi i menší zoom animace, takže je vidět i celkový záběr.

Statickou verzi sem dám také, přece jenom už není tak protáhlé jako to předešlé, takže je na monitoru koukatelnější.

Velká bariéra a Tilicho Peak na mé zacházkové trase z Manangu přes Khangshar do Yak Kharky.

Na samotný závěr pak něco co jako panorama úplně nevypadá, nicméně je to složené ze čtyř fotek, takže to sem podle mého názoru patří. Jednotlivé záběry byly pořízené na výšku, čímž se mi do záběru podařilo dostat i popředí bez toho, abych použil širokoúhlý objektiv s jinou perspektivou.

28.února dopoledne na Poon Hillu s krásným výhledem na masiv Dhaulágiri. Lidé odešli a všude klid.