Toho bych teda chtěl mít za souseda

Co se týče přejímání americkejch svátků jsou Britové celkem aktivní. Halloween je až za pár dní, ale cestou do obchodu jsem už předevčírem narazil na “ozdobený” dům. Dokonce jsem viděl i vcházet chlapíka, takže normálně žijou se zatlučenýma oknama. Ruší to teda asi míň než blikající vánoční světýlka, ale na kráse to ulici teda rozhodně nepřidá.

Zatlučená okna, počmáráný dveře, náhrobní kameny na předzahrádce, moc bych se nedivil kdyby si tam nafoukal i to listí.
Jsem celkem rád že tady 31. už nebudu. Prý tu i chodí děti “koledovat” a místního psa neustálé klepání na dveře provokuje ke štěkotu. Na pondělí 5.listopadu zase připadá Bonfire night, což je britská oslava neúspěšné revoluce, kdy se realizuje plno ohňoostrojů a to si asi pes taky neodpočine. Už teď, když se někde v dáli ozve rána tak štěká jak pominutej. Já v tu dobu už budu v Cornwallu kde jsou samé kočky a těm je to úplná putna.
Ke psaní jsem si pustil TV a zrovna dávají The Ghan: Australia’s Greatest Train Journey, což je dokument o pravidelném vlaku který jezdí mezi Adelaid a Darwinem což je skoro 3000km a trvá to 54hodin. Není k tomu žádný komentář ani hudba jen občasné titulky a nebo vlaková hlášení. Kamery jsou tři, jedna v kabině strojvedoucího, druhá různě po vagónech a třetí na dronu. Mně teda nefunguje třetina obrazovky, takže z titulků moc nemám, ale je celkem příjemné jen poslouchat ruchy. Teď tam třeba svítá a tak jsou slyšet ptáci a mírně i jedoucí vlak. Už to běží dvě hodiny, nevím jestli to ještě další hodinu do konce vydržím…