Jakmile člověk něco neudělá hned, tak to pak odkládá a odkládá a vrátí se k tomu (když vůbec) až kdovíkdy. Je čas se tedy vrátit do jara a dohnat aspoň jeden z restíků. Před několika lety jsem si četl Gándiovy memoáry, kde se zmiňoval o knize The Kingdom Of God Is Within You (Království Boží v nás) od Lva Nikolajeviče Tolstoje, jako o velké inspiraci pro jeho další život. Kniha je veřejně dostupná na internetu a tak jsem si ji stáhl a první její kus jsem přečetl krátce po Gándim. Pak jsem na ni občas v telefonu mrkl, ale do konce (ani do čtvrtky) jsem nevytrval. V březnu jsem si ji nahrál do čtečky a začal znovu.

Knížka pro mne nebyla nějak extra čtivá hlavně proto, že kdyby se vynechala všechna opakování jedné myšlenky, tak bych ji měl přečtenou za odpoledne. Důvod, proč jsem vydržel byl, že ty myšlenky jsou opravdu zajímavé a já pro své mládí něco podobného ještě nečetl.

Začátek tvoří reakce na reakce čtenářů na jeho jinou knihu (v angličtině What I Believe), kde zmiňuje i tip německého profesora na dosud netisknutou Siet viery pravé od Chelčického, který prý vyjadřuje stejné myšlenky jako Tostoj, tedy absolutní nenásilí. Vždycky potěší když je zmíněn někdo z tý naší kotliny. Profesor taky napsal, že by měla poprvé vyjít v česky! v Journal of the Petersburg Academy of Silence. Tolstoj tedy čekal na její vydání rok, dva, tři, aby se nakonec dozvěděl, že ačkoli tisk opravdu začal, tak se od jejího vydání nakonec upustilo. Z maturitní otázky už si nepamatuji o čem knížka byla a tak jsem byl rád za Tolstojovo, který se nakonec dostal k německému vydání, shrnutí. Ježíš skrze apoštoly zachytil celé lidstvo do sítě víry. Velké ryby (vladaři) ale síť protrhly a vzniklou dírou uplavaly nakonec i ty malé, takže síť zůstala téměř prázdná. No a Království Boží je vlastně o tom samém.

Vladaři si křesťanství přivlastnili a postupně si ho začali přetvářet k obrazu svému a užívat ho v duu vladař + církev ke kontrole obyvatelstva. Nejvíce prostoru je věnováno kontrastu mezi násilím páchaným běžným občanem a vojákem. Zatímco prvé je trestáno, druhé je honorováno. Tolstoje udivuje, jak se z farmářského kluka, který je vychováván v mírumilovnosti, stane po odvodu člověk, který je schopen bít či střílet jiné vesničany i když ví, že to jsou ti “dobří”. Nejen vojsko, ale kdokoli placený z daní, které jsou vybrány od těch nejnuznějších, přispívá k těmto nepravostem, kdy si mocní vychutnávají svou převahu nad prostým člověkem.

Východiskem je systém, kde vládci nejsou. Ke změně systému ale nesmí dojít násilnou cestou, protože systém nastolený násilím nebude nikdy lepší než ten původní, spíše naopak. Základem je odmítnutí autority vládce a vzepřít se zažitým způsobům podrobení se jeho příkazům. Tím, že je nám něco nakázáno ještě neznamená, že za to neneseme zodpovědnost.

Je tu i zajímavý postřeh, že se k moci vždy dostanou ti nejkrutější se silně podprůměrnou morálkou. Postupem času, ať už oni nebo jejich potomci, se ale stávají dobrými nebo alespoň lepšími. V tuto chvíli bývají bohužel opět svrhnuti kruťasy, kteří už ale, v průměru, nejsou tak špatní jako byli ti předchozí na začátku.

Velmi zajímavé počtení, sice trochu idealistické, ale takové asi 19.století, v touze po změně, bylo. Každopádně velmi podnětné. V češtině se mi ji bohužel nalézt nepodařilo.