Zelená čára značí mou cestu. Dále na západ už je jen soustroví Scilly.

Přístav v Newlynu a mé první nocoviště kousek za Mousehole s výhledem na StMichaels Mount.

Pláž tvořená velkými “oblázky” v St.Loy, poblíž které byl i domek, ve kterém bych se teda moc bezpečně necítil.

Žula byla dominantní, ale u Porthcurna se objevilo i pár písečných pláží.

První noc spadlo takové rosy, že druhou jsem radši rozprostřel plachtu. Místo na pláži vypadalo nad hranicí přílivu, nicméně v noci mne jedna extrémní vlna vypláchla. To je tak když si člověk postaví stříšku…

Komplex budov na obzoru už patří Lands Endu.

Jak jsem byl vyplavenej, tak jsem vyrazil už krátce po páté ranní a na nejzápadnější bod pevninské Anglie dorazil ještě před tím, než se objevili lidi, Druhá fotka je pořízena běžcem, který se nabídl, že mne vyfotí, a který zmínil, že se tu prý normálně za “fotku s cedulí” platí pět liber. Výběrčí budka byla ještě zavřená, takže jsem ušetřil. Za poplatek vám tu jsou schopni připevnit i rozcestník s vaším nápisem.

První a poslední dům v Anglii.

Na pláži u Sennen Cove jsem si dal na chvíli šlofíka a pak pozoroval surfaře, kteří si tu užívali slušné vlny.

Slunečné počasí předešlého dne bylo minulostí, v noci přišel déšť i trocha větru, takže plachta i trocha závětří přišlo vhod. Do rána se nicméně vítr otočil, alespoň že déšť ustal už někdy kolem půlnoci.

Tele hnedka nad mým nocištěm mne vzbudilo svým bučením, asi hledalo opodál stojící mámu.

Dopoledne na vrcholu Cape of Cornwall moc výhledu nenabízelo. Když jsem se k němu po zacházce do St.Just, kde jsem si dal Fish&Chips, pivo a dokoupil zásoby, vrátil, už bylo jasněji. Na samotný mys už jsem ale nešel.

Zbytky stavení po havířích v Crowns Mine u Botallacku a areál Levantského důlního muzea u Boscaswellu.

Kolem byla kupa kulatých zídek, které ve svém středu skrývaly díru, do které se havíři spouštěli.

U Levantského muzea byla i replika zákopu z 1.sv. války k připomenutí havířů kteří v ní padli při pokusech o podtunelování se do nepřátelských linií.

Od jednoho pejskaře jsem se dozvěděl, že má v noci přijít silný vítr s deštěm a jelikož mi informaci posléze potvrdil jeden chlápek s karavanem, tak jsem raději neponechal nic náhodě a vrátil se zpět do areálu Crowns Mine, kde se dalo schovat do jakýchsi kobek.

Jak bylo v noci nevím, protože jsem spal jak dudek, ale že pršelo o tom nebyl pochyb. Ráno nicméně bylo slunečné a zbytky důlních staveb kolikrát připomínaly antické ruiny.

Malý maják s velkou sirénou a pláž kousek od něj, která mi nabídla premiérový zážitek a zůstane mi tak ještě nějaký čas v paměti.

Na pláž v Portheras Cove jsem dorazil těsně před tím, než se začali objevovat lidé. Slunečné počasí vybízelo k zaplavání si a tak jsem hupl do vody a hnedka po pár minutách přišlo překvapení. Vedle mne se najednou objevila hlava vydávající divné zvuky. Trochu mi to připomnělo Čapkovy mloky. Mé první setkání se s tuleněm. No moc příjemné to nebylo. Bez brýlí jsem toho moc neviděl a tuleň si chtěl očividně hrát a tak mne různě podplavával a já si nebyl úplně jistej, jestli si do mne nebude chtít i kousnout. To, že jsem do něj párkrát kopnul moc nepomáhalo. Nakonec ho to přestalo bavit, já plavání zakulatil na deset minut a pokračoval dále.

V pátek odpoledne bylo natolik větrno, až to se mnou v nárazech cloumalo, takže jsem se soustředil na to, abych si na spaní našel místo pěkně v závětří, protože to vypadalo i na déšť a já nechtěl poslouchat jak ssebou plachta mlátí. Našel jsem si takovouhle opuštěnou garáž, ke které vedla zarostlá cesta. Jelikož v sobotu vítr neustal a přidaly se přeháňky, tak jsem v ní zůstal zalezlý celou sobotu a dočetl alespoň Zen and the Art of the Motorcycle Maintenance. Do St.Ives to byl odtud už jen kousek a tak jsem si mohl dovolit celý den takhle zabít. Mezerou mezi vraty a zemí toho moc vidět nebylo, světla na čtení ale pouštěla dost.

Přes všechno to čekání jsem se sluníčka už nedočkal. V počasí, při kterém by česká koupaliště zela prázdnotou, tu je i tak na plážích celkem dost lidí. Ta v St.Ives nebyla vyjímkou. Všichni navlečeni v neoprénu, takže to z dálky vypadá jak kdyby přijel zájezd černochů, ale spokojeni. Chvilku mi trvalo než jsem našel nádraží, abych posléze zjistil, že další vlak jede až za více jak dvě hodiny. Alespoň jsem měl čas na Fish&Chips, než jsem je ale našel, tak jsem se musel projít narvanejma uličkama a jelikož jsem se po dojedení cítil dost těžce, tak mi tahle závěrečná hodinka zkazila dojem z celého dne. Celkově ale s výletem spokojenost.