Let starším Boeingem 777 jsem skoro celý prospal, jedinou vyjímkou byla jídla, na která se mi vždy podařilo vzbudit.

V Islamabádu mají pěkné nové letiště. Zatímco na bágl jsem chvíli čekal tak pasovou kontrolou jsem prolétl rychle.

Taxikář mne nejdříve zavedl na místo kde jsem si vyměnil peníze pak mne zavezl na autobusák abych si koupil jízdenku na večer do Gilgítu a pak do speciální kanceláře kde si mohou sim kartu koupit i cizinci. Otevírají až v devět což znamená skoro hodinu čekání a tak jsem pozvanej na snídani v podobě placky a vaječné omelety. V kanclu se mnou sepsali smlouvu ve které nechyběl můj otisk prstu.

Samotný čip sim karty je menší než na mé stávající. Nakonec míříme do hotelu kde prospávám zbytek dne.

O půl sedmé opouštím hotel a mířím na autobus který má odjíždět v osm. Tenhle taxikář už nepůsobí tak zdatně jako ten z rána. Trochu hledá a na autobusáku mu to nakonec chcípne a on si auto odtlačívá pryč.

Nádraží je rušné tak akorát.

Nechybí zdobené autobusy.

Následující den a jedna z pauz na jídlo a náboženské povinnosti.

První dopravní problémy způsobené asi nějakým malým sesuvem nebo kolizí.

Nanga Parbat a Indus.

Nedlouho po předchozí fotce jsme se zasekli na několik hodin. Možná kvůli modernizaci silnice, protože poté jsme svištěli po pěkném hladkém asfaltu. Po ďouratých a prašných úsecích příjemná změna. Sice teda máme pěkné zpoždění na druhou stranu ale před Jalipurem neměl takhle hezky nasvícený masiv Nangy Parbat.

Po 24hodinové cestě která měla trvat hodin 16 jsem konečně v Gilgitu. Už je tma a tak se nemusím rozhodovat jestli budu pokračovat a ubytovávám se v hotelu Capital Lodge kde si dávám Khadu což je dušená zelenina s chlebem. Místní wifi je stejně nepoužitelná pro nahrání obrázků jako má mobilní data a tak toto píšu asi úplně zbytečně.