Čtvrtek začal příjemně. Pěkné vyspání v hotelu, snídaně v ceně a cítím se opět plný energie. Tím jak jsem pozadu tak volím popojetí autobusem, který vyjíždí kousek od hotelu o půl jedenácté a doveze mne až pod Cadair Idris čímž mi ušetří asi 10km chůze.

Machynllethu dominují věžovité hodiny, u kterých zastavují autobusy a u kterých stojí také White Lion kde jsem bydlel.

Když jsem vystupoval z autobusu tak jemně mrholilo. Baťoh jsem zabalil jeho vlastní pláštěnkou a přes sebe přehodil nové pončo. To staré bylo těžší, ne tak kompaktní a hlavně v něm už byly dvě dírky.

První dojmy výborné. Mrholení po chvilce přestalo, potok byl plný vody a hlavně tu byla naprosto jasná cesta. Už žádné ztrácení se a brození jako v Beacon Bacon.

U jezera Llyn Cau nad kterým je v mraku schovaný 893m vysoký Cadair Idris. Až na občasný vítr je vše stále super.

Otevírají se výhledy na jih směrem k Machynllethu a je vidět silnice po které jsem sem přijel.

Při panoramatickém záběru je vidět i jezero Tal-y-Llyn kousek od parkoviště.

Jak se s přibývající výškou zvedá vítr tak mne létající pončo leze více a více na nervy. Nechával jsem ho na sobě protože jsem čekal že v mraku bude vlhko, ale tí jak poletuje by mi moc ochrany asi neposkytlo a tak ho konečně roluju zpátky.

Nedlouho poté vstupuji do mraku a opravdu je v něm vlhko a větrno.

Moc dlouho to netrvá a mám toho celkem dost. To už jsem celej mokrej a vrchol stále není v dohledu.

Tak trochu nucený úsměv na konečně dosaženém vrcholu. Viditelnost pár desítek metrů, naprosto žádný důvod se tu zdržovat, takže hnedka dolů. Kousek pod vrcholem je i přístřešek, ale z toho co jsem přes mokré a zamlžené brýle viděl v něm bylo takové mokro jako venku, jen v něm nefoukalo.

Při cestě dolů jsem brýle sundal, protože jsem bez nich viděl mnohem lépe než s nima. Fakt jsem byl rád za jasnou cestu, která ještě byla zvýrazněná kupama kamenů. V těchto místech jsem i věřil, že je zde možné se natolik podchladit, že by se člověk už nevrátil. I proto jsem spěchal dolů. Nejenom kvůli teplu, ale také jsem doufal, že brzy vyjdu z mraku, nebude tak mokro a třeba i utichne vítr.

Na úpatí severního svahu se na chvilku naskytly pěkné výhledy, ale vše jsem měl mokré a nebyl schopen vysušit objektiv. V botách jsem měl spoustu vody, byl jsem unavenej a stále mi ještě byla trochu zima, takže jsem se nezdržoval a snažil se najít místo k přespání. Vzhledem k tomu jak jsem byl promáčenej tak jsem o stanu ani neuvažoval a spíše hledal nějakou stodolu. Foukat přestalo, ale déšť spíše zintenzivnil. Myslel jsem, že víc mokrej už být nemůžu, takže jsem ani znovu nevytáhl pončo, možná by se to ale vyplatilo.

Nakonec jsem si našel tohle místečko. Rozvěsil mokré hadry, narychlo jsem snědl nějaké sladké pečivo a zabalil se do spacáku. Aby toho nebylo málo, tak mi k ránu ještě nebylo úplně nejlépe. Buď bylo něco s tím pečivem, které bylo jen den prošlé, ale spíše jsem si měl umýt ruce poté, co jsem si trochu poupravil prostředí přístřešku a asi mi na prstech zůstaly nějaké bakterie po ovcích. Nevím, možná jsem byl jen vyčerpanej.

Z domečku na břehu Llynnau Cregennem se mi moc nechtělo, ale bylo mi jasné, že zůstáním zde bych si vůbec nepomohl. Po poledni trochu ustal vítr a i když stále pršelo, tak jsem navlékl morké ponožky, nazul úplně nasáklé pohorky, oblékl vlhké kalhoty, nahodil stále neuschlou bundu, všechny ostatní mokré věci dal do igelitky a opět se vydal na cestu. Cílem byl ne úplně vzdálený Barmouth.

Na mapě to vypadalo blíž, krátce po třetí ale do městečka konečně docházím. Obával jsem se, že na mostě který sem vede bude od moře pěkně foukat to se ale naštěstí nenaplnilo.

Ubytoval jsem se v Blubells a rozhodl se zůstat na dvě noci. V pátek má jednak opět pršet, ale hlavně potřebuju více času na to, aby mi uschly boty. Předpověď na víkend je zatím téměř bez deště, jen přijde opět vítr. Asi by bývalo bylo opravdu lepší kdybych to před pár dny vzdal a vrátil se domů.