První den jsem musel být u klienta na dvanáctou, což znamenalo odletět z Prahy o den dříve a strávit někde noc. Není sezóna, takže hotely ani nebyly moc drahé a kdybych nepřijel v jedenáct večer tak bych se býval byl ubytoval. Nicméně, platit hotel jen kvůli devíti hodinám, když jsou odsud jen kousek pěkné útesy, na kterých je spousta místa pro spacák a noc má být suchá, tak civilizovanej zatím ještě pořád nejsem. Našel jsem si místo pod stromem a kdyby nefoukal silný vítr, tak bych si neměl na co stěžovat. Ráno mne probudili čtyři psi a v osm jsem už byl na cestě do Polegate.

Eastbourne kousek od místa kde jsem spal. Počasí bohužel nic moc.

Do Polegate jsem nesšel přímo, ale trochu se zašel po pobřeží resp. po útesech nad ním.

Jo jo, majáček se mi líbil.

Na samotné kraje útesů se kvůli riziku sesuvu nemá chodit, ale o pár metrů dál už maják Beachy Head neni vidět.

K tam tomu majáku jsem běžel před více jak pěti lety.

V Polegate jsem už byl, jen u jiného klienta. Tenkrát se jednalo o jednu z mých prvních štací, bylo to kolem Nového roku, bylo mokro, bahno, větrno, prostě nic moc. Odkaz k běhu k majáku Belle Tout zde a k tomu kolem Long Man of Wilmington zde. Když jsem se díval na tyto staré zápisky tak jsem se nestačil divit jak je video i fotky nekvalitní, to jsem sem ještě fotil telefonem. K Long Manu jsem se chtěl také ještě jednou podívat, ale na mapě jsem si to spletl s jiným místem a když jsem se poté koukal na mapu, tak už by to byla příliš velká zacházka, snad při nějakém běhu následující týden.

Kolem majáku bylo několik pamětních desek věnovaných pilotům co letěli bombardovat Evropu a bílé útesy už vícekrát neviděli.

Po South Down Ways jsem došel až k Jevingtonu, kde jsem odbočil na 1066 Country Walk. Počasí se neměnilo – zataženo s větrem.

A toto už je poslední fotka. Vlevo Polegate, napravo pobřeží a Eastbourne.