Dnešek měl být odpočinkový, ale odpočala si hlavně ramena od baťohu. Prošel jsem si celé jižní pobřeží jezera Kawagučiko a vyšlápl si na jeden kopec s výhledem na Fuji, mozoly na patách tedy měly normální den.

Cestou k jezeru jsem se zastavil u jednoho chrámu mezi baráčku a i když by to podle obličeje hnedka u vchodu jeden neřekl, prostor kolem chrámu, který byl zavřený, to byl hezký.

Jelikož se mi nechtělo s postele, tak jsem si u jezera místo snídaně dal spíše brunch a nebo ještě lépe brzký oběd. To největší je mastné (jako se slaninou) bílé nadýchané pečivo, uprostřed je kelímek pudinku, pod kterým je suši. Vnitřek suši je pro mne vždy překvapením, tady byla kousky kuřete, vepřového (nebo uzeniny) a hořčice. Odpoledne jsem měl zas něco, co byly asi nějakým způsobem naložené sojové boby. Napravo pak jsou válečky ze sladkého těsta s čokoládou. Vše v přepočtu asi za kč100, takže se možná obejdu bez vařiče a budu si kupovat už takhle hotové. Kolik by stál kempigový vařič jsem zatím nekoukal.

Po sněhu opět trochu podzimních barev. Podle kup sněhu podél cest to vypadá, že i tady sněžilo, dnes ale teploměr ukazoval dokonce devět stupňů.

U břehu jezera stál i chrám Fuji Omuro Sengen, který by měl být nejstarším v okolí. Jeho původní verzi zničil v devátém století výbuch Fuji.

Socha na pilíři vítá návštěvníky při vstupu/vjezdu do města. Já jsem teda vždy zmaten, jestli se o postavě z bronzu má říkat socha, když se nesochala, ale plastika nebo odlitek mi přijde ještě horší.

A konečně, jak se v angličtině říká “elephant in the room”, hora Fuji. Ta je vidět téměř z celého města a člověku nedá, aby se za ni neohlídl. Opravdu je dominantní. Tady zrovna sedím v zahradě se spoustou levandulí v parčíku Yagisaki.

Na konci mé cesty po pobřeží jsem se vypravil na horu Haneko. Dobře spíš kopec. Na vrcholu byla svatyně Akiba, to je ta budka vzadu, která teda zajímavá zrovna nebyla. Byl odtud jakžtakž odkrytý výhled na jezero, ale lepší byla druhá strana.

Na severu byl totiž průsek a krásný výhled na Fuji. Žádné domy ani dráty, jen lavička k posazení se, aby se dalo kochat.

Z vrcholu Haneka jsem zamířil dolů, prošel skrz celé město až k nádraží, kde jsem musel chvilku počkat než přejede vlak, pak přes koleje a v druhé řadě baráků už je hostel kde bydlím.