Nějak se mi těch tisíc mil posouvá dále a dále. Předloni jsem se v tu dobu zapisoval na Běchovice, loni finišoval s přípravou na ně a letos mi těch 1600km naskočilo až na Silvestra. Alespoň je příležitost na běžecké shrnutí končícího běžeckého roku. Žádná sláva to nebyla, jediným pozitivem je asi to, že by mělo být o to lehčí se následující rok zlepšit. Žádné cíle si raději nedávám, nicméně doufám, že za rok tu nebudu psát o dalším úpadku.

Hlavní číslo, kterým porovnávám výkonost je čas z Běchovic. Letos je toto číslo o dvě a půl minuty větší než loni a nebýt mé první účasti, kde jsem naplno běžel až ke konci, byl by to můj nejhorší výsledek.

Celkový počet kilometrů nejhorší za celou dobu od tvoření záznamů.

Za úbytkem kilometrů může, krom dovolených i snížení standardu pro týdenní kilometráž. Padesátikilometrový limit jsem se totiž rozhodl dodržovat pouze když jsem “v práci”. Pravidelné běhání v Čechách totiž bylo mentálně těžší a těžší a připadlo mi, že si tím, drsněji řečeno, až ničím volno. On je také rozdíl v tom, že zatímco v práci mám pohybu pomálu a vyběhnutí je (povětšinou) příjemné zpestření, tak v Čechách bývám trochu aktivnější a “potřeba” běhu je tak slabší.

Delší běhy se letos prakticky nekonaly. Jedinou vyjímkou byl závěr roku, kdy jsem se snažil nahnat kilometry, abych těch 1000mil vůbec stihl. Nejdelší trasu jsem tedy absolvoval 22.12. a měřila 25,3km. Průměrné tempo silně podprůměrných 6:35/km, od 18.km už to bylo krapet utrpení a tak jsem byl nakonec rád, že jsem doběhl. Díky tomu, že jsem běžel pomalu od samého začátku, nebyl alespoň problém udržet vyrovnané tempo po celou dobu. Maratón bych ale asi neuběhl…

Žádné běžecké zázraky se tedy letos nekonaly, stejně jsem ale rád, že jsem s touto aktivitou, před téměř pěti lety, začal a rozhodně s ní nehodlám končit, jen se z toho stala rutina a nějaké porovnávání čísel mne už tolik nebere.