Stoupání jsem se nevyhl, na této trase ale nebylo ani zdaleka tak brutální.

Prvních pár kilometrů bylo po chodníku vedle silnice.

Protilehlé kopečky jsem si tentokrát užíval jen z dálky.

Ve vesnici Rhewl odbočuji na malinkou silničku a začínám stoupat.

K welšskému venkovu nepatří jen ovce a koně…

…ale i traktory a Land Rovery.

Cestu někde lemují staré duby. Jednou jsem tu potkal projíždět velkou cisternu a jen tak tak jsme se vyhnuli.

Téměř na vrcholu.

Welšská krajina bez velkých kopců.

Letos jsem snědl snad nejvíc ostružin v životě. Pár jsem jich sezobl i před klesáním do Ruthinu.

To už je sice Ruthin, k domu to ale stále mám více jak dva kilometry, které už ale fotogenické moc nejsou.