Konečně přišla poslední zářijová neděle a s ní i 119.ročník Běchovic. Závodu se letos účastnilo celkem téměř 2400 lidí, což je asi 10% více než loni a mně se povedlo doběhnout v první čtvrtině, konkrétně na 535.místě. To je, oproti předchozímu ročníku, zlepšení o 76 příček (loňské původně 609.místo mi totiž zrevidovali na 611.). V kategorii jsem se naopak propadl ze 70. na 88.pozici a to i přesto, že jsem měl kilometr o 8 vteřin rychlejší a cílem proběhl v čase 43:58. Na hodinkách jsem měl dokonce 43:19, což znamená zlepšení o minutu dvacet a to jsem se po doběhu cítil lépe než loni.

Podařilo se mi dosáhnout nejrychlejších pěti a deseti kilometrů v (mé) historii. Zatímco loni i předloni jsem měl nejrychlejší kilometr na 2. a 3.km trati (při mé první účasti v roce 2012 to byl poslední km) tak letos to bylo hnedka na začátku.

Oproti minulým rokům jsme my, mladí muži, vybíhali jako první a teprve až po nás ženy a ti starší. Poprvé jsem tak viděl start inlajnistů, kteří tvořili opravdu roztodivnou skupinku. Jako první odfrčeli od startovní čáry samotní bruslaři, pak byli dva, co před sebou tlačili kočárek, za nima dospělí s dětma na kolech (i na bruslích) a chvost tvořili motoroví vozíčkáři. Pak jsem se šel trochu rozklusat a když jsem se čtvrt hodinky před startem vrátil, abych dal baťůžek do dodávky mířící k cíli, tak jsem se dozvěděl, že je start kvůli přenosu ČT odložen o 15minut. Ty jsem strávil protahováním na fotbalovém hřišti a jak to bylo všechno lážo plážo, tak jsem málem prošvihl start. Jak jsem si říkal, že bych se tentokrát mohl procpat do přední části startovního davu, tak mne to zase rychle přešlo a zaujal svou tradiční pozici úplně vzadu.

Z konce startovního balíku jsem se dopracoval až k vedoucímu malé skupinky 🙂 To jsme zrovna ve stoupání z Hrdlořez, kde nějakýho dobráka napadlo postavit repráky a pustit do nich nějakou ducavou muziku prokládanou tupýma motivujícíma hláškama, který už jsem naštěstí zapomenul. Jak jsem se odtud snažil co nejrychleji dostat, tak z toho vyšel o víc jak deset sekund rychlejší 8.km než loni.

Balík lidí se mi letos před výstřelem zdál nějaký větší, ale pak mi zase přišlo, že je na předbíhání místa dost. Vodiče s cedulí, na které byl cílový čas 50minut jsem předběhl když mi na hodinkách pípl první kilometr a toho s pětačtyřicítkou na třetím. Dalšího už jsem před sebou ani nezahlédl, oproti loňsku se alespoň na mne nedotahoval ten ze zadu. K snídani jsem si dal jen tři chleby s marmeládou a možná i proto se mi běželo lehčeji než loni, kdy jsem si dal vajíčka. Dalším plusem oproti loňsku byla polozatažená obloha, takže nebylo takové vedro. Myslím, že se vyplatily i dlouhé tréninkové běhy. Kombinace těchto tří proměnných vyústila v mnohem příjemnější doběh. Půlku lahvičky s vodou jsem teda hnedka vypil, ale neměl jsem potřebu ji lít na hlavu a jít se vydýchávat do stínu. Rychle jsem si šel pro baťůžek a vyrazil k bazénu. Na tuto letošní novinku jsem se těšil od té doby, co jsem si o ní přečetl v emailu a vlastně právě kvůli plavkám, brejlím a hodinkám jsem ssebou bral baťůžek.

Srovnání letošních jednotlivých kilometrů s předchozíma.

Do bazénu jsem se přiřítil jako první. Paní, co mne ukazovala kde co je tak říkala, že už si myslely, že nikdo nepřijde. V bazénu už jsem nebyl ani nepamatuju a tak jsem byl překvapen z neexistence klíčků od skříněk, které nahradily plastové čipy. Ještě větší a mnohem podstatnější překvapení bylo, že byl venkovní bazén vyhřívaný. Nevím přesně na kolik, ale přišlo mi to tak akorát, možná o ždibíček moc. Vůbec se mi nechtělo z vody ven a vydržel jsem plavat půl hodiny. Opravdu netuším, jestli o této možnosti lidé nevěděli, ale drtivá většina využila jen sprchu a plavat nešla, takže i když byla půlka zakryta plachtou, tak bylo místa dost. Volné byly tři dráhy, což je taky počet, kolik bylo ve vodě maximálně lidí. Podle mého to byla výborná reklama na celý areál a je dost možné, že se sem ještě někdy vrátím jako platící zákazník. Ranní a večerní plavání je jen za 65 korun, což je podle mého velmi slušná cena. Venkovní bazén se sice 9.10. zavírá, ale pak je otevřený ten vnitřní. Ten je za stejnou cenu, ale bohužel má délku jen 16,6m, takže možná zas až v květnu… Pevně ohraničené 25m dlouhé vodní plochy jsem využil ke změření rychlosti mého plavání. Nějakou desetinku jsem ztratil při obratu, který opravdu neumím, což ale na výsledný čas asi vliv moc nemělo. 50metrů kraulem jsem zvládl za 1:03 a prsama o pět vteřin pomaleji. Jen tak pro srovnání, světový rekord na 50m (bez otočky) je 21 vteřin kraulem a 27 prsama, tojednoho krapet usadí 🙂

S letošníma Běchovicema tedy naprostá spokojenost, jediné co si mohli odpustit bylo disco v hrdlořezáku. Potěšilo i to, že se dalo vyzvednout číslo předem (díky tati) a nemusel jsem kvůli tomu být na startu více jak hodinu před začátkem. Vlastně ani nevím, jestli k velmi dobrému pocitu přispěl rekordní čas běhu a nebo ta půlhodinka plavání. Tak zase za rok.