Právě jsem zhltnul knížku od amerického ultramarátonce Scotta Jurka. Celá knížka je zajímavá, ale nejlepší se mi zdála první polovina. V té jsou závody pouze jako doplněk vyprávění o svém dětství a dospívání. V druhé půlce už mi přišlo, že píše hlavně o těch závodech a tam jsem se prostě ztrácel. Představit si situace na 50., 80. či 120.km mi prostě nějak nešlo. Vyjímkou je pár řádků o rozvodu a úmrtí matky/přátel. Krapet více prostoru dal ztrátě motivace, to ale opět zabalil do závodů. Příjemným zpestřením byly recepty, to že se kniha jmenuje Jez a běhej a ne Běhej a jez má svůj důvod. Continue reading