Někde pod nějakým článkem na internetu s výběrem nejlepších knížek, jsem v dalších tipech čtenářů pod článkem, objevil i titul John Dies at the End (John na konci umře) od Davida Wonga. Název mne zaujal, a i když jsem nevěděl o čem to bude, tak jsem ji někdy před měsícem začal číst. Continue reading
Tak jsem dokoukal vítězné finále Petry Kvitové ve Wimbledonu. Byla to sice trochu nuda, ale u tenisu je dobrý, že čím míň napínavý to je, tím dřív to skončí. Výměny byly ve stylu mlácení od základní čáry, tak jak je teďka tak nějak zvykem. Před tím, než letošní Wimbledon začal, tak v TV ukazovali “Nejlepší finále Wimbledonu”. Nevím jestli to bylo víc dílů, ale já zrovna chytnul druhou část dílu, kde byla Jana Novotná a Steffi Gráfová z roku 1993. V první půlce bylo nějaké finále s Navrátilovou z 80.let, to jsem ale prošvihl. Continue reading
Na mé cestě z Londýna do Alp to vyšlo tak, že jsem měl celý den na přestup mezi autobusy v Paříži. No a samozřejmně jsem nezůstal na hnusném autobusáku Gallieni. Na imaginárním seznamu co chci vidět jsem měl tři místa – Sacré-Coeur, Eiffelovku a Notre-Dame. Stihl jsem vše co jsem chtěl a ještě něco navíc, ale večer už jsem byl pěkně ušouranej. Continue reading
Tak jsem si myslel, jak se mi krásně a zlehka po dvoutýdenní pauze vyběhne a ono ani moc ne. Bez těžkého baťohu jsem doufal, že budu skákat jak jelen, a i když jsem asi zvedal nohy trochu víc než obvykle, tak to k jelenovi mělo pěkně daleko. Nepomohl ani 24h “odpočinek” při přejezdu z Francie do Anglie a následný pohodlný spánek v měkké posteli, ani skutečnost, že jsem opět na mé podovolenkové váze 66kg. Vyběhl jsem ale z potěšením a ono se to naštěstí mělo tendenci spíš zlepšovat. Continue reading
Dneska jsem se vrátil z dvoutýdenního volna, jehož většinu (12 dní) jsem strávil na pěším okruhu kolem Mt.Blancu. Počasí mi naštěstí celkem přálo a tak jsem plný příjemných dojmů. Mé volno začalo opuštěním Londýna ve středu 18.6. a nočním přejezdem do Paříže, kde jsem strávil příjemný den a pak pokračoval opět nočním autobusem přez Ženevu do Chamonix (Šamoně). Co se jmen týče, tak je budu uvádět tak, jak jsou v mapě a budu se tak držet originálu, místo snahy hledání názvu českého. Paříž a Ženeva jsou teda jasná vyjímka, ale že Chamonix je česky Šamoň, to jsem na začátku roku nevěděl. Abych se vyvaroval případných omylů, tak tedy Chamonix, stejně jako Mt.Blanc nebudu nazývat Bílou Horou 🙂 Continue reading