S hodnocenim pokoje jsem byl krapet optimisticky. Jeho vyraznou slabinou, ktere jsem si vecer nevsiml, je okno vedouci do zdi a to asi jen metr vzdalene. Cely prostor je do toho prikryt spinavym sklem, takze svetla oknem projde minimalne. Do toho dopoledne nesel proud, takze jsem si nemohl ani rozsvitit. Resil jsem to otevrenyma dverma, to celkem dostacovalo.
Continue reading

Ctyry dny pochodu a jeden den v jeepu a jsem opet v hlavnim meste Nepalu. Pesi cast mela takovou zvlastni atmosferu a tak, kdyz na to prisla rec, jsem stejnou vec doporucoval i ostatnim. Plne bych si za tim stal, nebyt te strasne cesty jeepem ze Salleri. Jeste ted mam plice jak hornik po vyfarani a jen doufam, ze se ten prach do zitra nejak vstreba. Continue reading

V pondeli jsem si konecne zlepsil naladu prepychovym vyhledem z Gokyo Ri, ktery se mi zdal i lepsi, nez o nekolik dnu starsi, Kala Patthar. Co mi uz ale leze krkem, je snih. Nastal tak cas sestoupit do nizsich vysek. Continue reading

Vikend se nenesl uplne v nejlepsim. Oba dva dny jsem prakticky nic nevidel (anebo videl o dost mene nez jsem ocekaval), za to jsem byl ale po kazdem z nich uplne vyrizenej. Continue reading

Po krasnem vyhledu na Everest, byl cas se podivat do Zakladniho tabora, odkud vyrazeji horolezci na jeho vrchol. Po tomto vyletu jsem se trochu vratil (do Lobuche) a odtud jsem dnes rano vyrazil k prusmyku Cho-La, kterym bych se mel dostat do Gokyo. To ale az zitra. Zbytek dneska budu travit v Dzonglhe. Continue reading