Dneska to bylo hlavně o dunách. Projížděl jsem nejsušší oblastí Vietnamu a na krajině to bylo znát. Zajel jsem se opět i vykoupat a nejspíš kvůli mělkému dnu, byly vlny mnohem mírnější než včera. Continue reading
Na cestu se vydávám v osm a čeká mne pobřežní cesta. Plán kam dojed nemám. Těším se na maják, jen je mi líto, že ho nechytnu ve vycházejicim nebo zapadajícím slunci. Nakonec je ale zklamáním, protože se k němu nedalo moc dostat.
Continue reading
Včera jsem očividně dospal veškeré manko, protože jsem se dnes probudil už o půl šesté a pak už jsem spal jen na půl oka. A to jsem šel spát ve dvě. Předtím, než jsem si šel pro skútr tak jsem posnídal banánovej šejk, vaječnou omeletu a ledovou kávu s mlékem. Continue reading
Moc jsem si tě dneska neužil. V letadlech jsem se asi nevyspal tak moc jak jsem si myslel a dneska se probudil až o půl páté odpoledne. Stihl jsem si alespoň zajistit skútr a vyměnit peníze. O půl sedmé už byla tma a tak jsem z města nic neviděl. Continue reading
Mám za sebou prvních pár hodin v Ho Či Minově Městě (Saigonu) a první dojem je – to je ale teplo. Jak jsem vyspanej z letadel, tak se teprve teďka, ve dvě v noci chystám spát a venku je stále 28 stupňů. V pokoji, kde běží klimoška, je to naštěstí lepší. Continue reading
Kolem Vánoc jsem se rozhodl pro Vietnam, jako pro mou dovolenkovou destinaci. Volno mi vycházelo na 33 dní a tak jsem řešil, jestli mám zvolit měsíční vízum (30dní) a nebo tříměsíční. Moc jsem nevěděl, jak zabít ty tři přebytečné dny a tak jsem zvolil nejdražší variantu. Ta spočívá ve třech měsících a více vstupech. Kdybych si chtěl prohlédnout celý Vietnam za jeden měsíc, tak by to byla celkem honička a tak jsem si to rozdělil na dvě části. Únor jih a Březen/Duben sever. Continue reading
Poslední rekapitulace. O plavání jsem psal už v prosinci, zbývá tedy běh a také cyklistika, jezdectví a horská turistika. Oproti loňsku jsem nebyl nucenej dopodrobna prolézat statistiky abych našel nějaké zlepšení. Jsem si ho totiž vědom už od září a ano, jedná se o Běchovice. Zlepšení o minutu dvacet potěšilo. Celkové kilometry poklesly o 535 na 2165km. Continue reading
Hackers, česky Nebezpečná síť, je film z roku 1995, který jsem viděl díky speciálnímu promítání v kině v Truru. Stejně jako loni u Mzdy strachu i tady bylo úvodní slovo od Marka Kermoda a na závěr bylo i povídání s režisérem Iainem Softleym. Stejně jako u Mzdy strachu, se i tady mělo jednat o, v době svého vzniku, nedoceněný snímek. Mne to tedy během samotného promítání až tak moc nebralo a celý vizuál na mne dolehl až po skončení. Musím uznat, že to mělo atmosféru a cool faktor. Na Mzdu strachu to ale určitě nemělo. Perličkou bylo obsazení Angeliny Jolie, pro kterou to byla první hlavní role a seznámila se tu se svým prvním manželem. Oproti dnešku měla Jolie “buclatější” obličej a bez vystouplých lícních kostí jí to slušelo mnohem víc. Continue reading
Sníh, zima, 19.století, to jsou společné prvky Revenanta a Osmi hrozných. Zatímco DiCaprio mne ale vůbec nepřesvědčil, tak Tarantino se mi líbil. Jak dějově, kdy se všechno strašně táhne, ale díky navozené atmosféře to vůbec nevadí, tak i vizuálně. Použitím extra širokého formátu jsem si opravdu připadal jak ve srubu s krbem a i díky teplým barvičkám jsem se pěkně zavrtal do sedačky a užíval si celý film. Continue reading
Od Biškeku jsem toho moc nečekal a vlastně jediné, co jsem měl na seznamu ke zhlédnutí byl Oš Bazar. Taxikář mne po menších problémech zavezl před vchod do paneláku, kde jeden byt sloužil jako hostel. Název USSR mi nebyl moc sympatický, ale neměl jsem moc energie na další hledání a nakonec se mi tam líbilo. V Biškeku toho opravdu moc k vidění nebylo a jelikož byla vedra, tak jsem trávil vetšinu dne v parcích. To tady bylo příjemné. Dlouhé ulice vedoucí skrz město, takže se nešlo ztratit a v centru spousta zeleně. Continue reading