S provizorníma, o tři čísla menšíma, sandálema se moc chodit nedalo a tak jsem se nechal vézt. Vyzkoušet si jízdu na koni jsem měl beztak v plánu, takže vše vlastně klapalo. Kdysi jsem možná na nějakém poníkovi seděl, ale s velkým zvířetem jsem myslím tu čest zatím neměl. A to jsem měl strávit v sedle dva dny. Continue reading
Je sice teprve leden, takže to bude znít drsněji než by mělo, ale Revenant je pro mne zatím zklamáním roku. Očekávání byla veliká i vzhledem ke všem těm nominacím na Oscara. Na mne bohužel tenhle film moc nefungoval a už od scény s medvědící jsem se začal šklebit. Připadla mi totiž natolik nereálná a od medvědice přehraná, že mne pak už sebemenší divnosti bily moc do očí a ztratil jsem nadhled. Continue reading
V pondělí jsem zažil hodinku zvýšené výkonosti, ale vůbec nevím proč. Začalo to výběhem. Opět bylo nejtěžší se obout a převléct. Jakmile jsem byl venku a začal mne zkrápět jemný deštík, tak se do mne vlila jakási energie a nejenom, že jsem bez většího úsilí běžel rychleji než normálně, ale ještě k tomu mi šrotovala i hlava. Tématem bylo, jestli si mám dát nějaké to předsevzetí co bych chtěl letos zvládnout a nebo ne. Jediné, co hovořilo proti byla obava, že cíl nenaplním a to se mi nezdálo dost na to, abych na sebe nějaký ten menší tláček nevyvinul. Nejedná se o žádný dlouhý seznam, vlastně jen o tři body. Continue reading
Po té, co mi hrubě nevyšel plán přechodu hor do Karakolu, jsem potřeboval oddech a břeh jezera Issyk-Kul se vyloženě nabízel. Na mapě jsem si našel místo mezi tímto obrovským jezerem a malinkým Slaným. Ukázalo se, že na se na tom místě dá ubytovat a tak jsem tu strávil klidných několik dní na měkké posteli v jurtě se zajištěným stravováním. Continue reading
Tak konečně něco o červnovo-červencovém Kyrgyzstánu. Z toho tu byly zatím jen První dojmy z Biškeku a tak by se hodilo přidat i něco dalšího. Při psaní o něčem, co se událo před půl rokem už chybí takový ten prvotní zápal a tak se spíše soustředím na to, jaký dojem na mne každá část udělala a vyhnu se popisování trasy. Fotky jsou všechny v galerii a tak dám přednost videu. První částí budou hory, ze kterých jsem toho chtěl vidět mnohem více, ale kvůli ztracení cesty se tomu tak nakonec nestalo. Co jsem potom slyšel, tak nahoře bylo ještě celkem dost sněhu, který ale rychle ubýval a o dva týdny později už to prý problém nebyl. Continue reading
Při nedělním běhu jsem se v celkovém součtu přehoupl přes deset tisíc kilometrů. Tohoto milníku jsem dosáhl týden před čtvrtým výročím prvního vyběhnutí. Co se tedy mezi 15.lednem 2012 a 10.lednem 2016 změnilo? Continue reading
Tak jako loni i letos jsem prolezl fotky a ke každému měsíci vybral jednu. Za rok mi přibylo dalších 2900 záběrů z nihž polovina je ze dvou dovolených. Ještě stále je nemám kompletně uspořádané k archivaci, což je další z malých restíků, které se mi překlopily do roku 2016. Stejně jako loni byly některé měsíce nabitější než jiné, ale tak to asi bude i nadále. Continue reading
Truro je hlavní (a jediné) město Cornwallu a první, co z něj při příjezdu vlakem uvidíte, je Katedrála Blahoslavené Panny Marie. Z čelního pohledu je silně podobná bazilice sv. Ludmily na Míráku, se kterou má podobnou i dobu vzniku – přelom 19. a 20.století. Já v ní byl zatím jen jednou a to bylo před Vánoci či Velikonoci a zrovna tam zpíval v rámci bohoslužby sbor. Sice to bylo moc pěkný a já si tu půlhodinku užil, ale vnitřek jsem si neprošel. To jsem napravil až teďka a pořídil z toho i pár fotek. Continue reading
Příjemně jsem se pobavil, žádné vulgarity ani obscénosti. Příběh je jednoduchý. Snadno dojatelný, vytrvalý a zodpovědný Brad (Will Ferrell) pomaloučku získává přízeň a důvěru nevlastních dětí a když se mu to konečně podaří, tak se objeví jejich biologický otec Dusty (Mark Wahlberg). Nejenom že je svalnatej, má motorku a umí postavit báječnej domek na stromě, ale ještě k tomu pořídí dětem psa. Souboj otců o lásku dětí (a také ženy) právě začal. Continue reading
Běhání u Ruddingtonu nic moc, ale velkou výhodou bylo, že se dalo vyhýbat blátu a zároveň neběžet jen ulicema. Zima je v Anglii bída ani ne kvůli zimě samotné jako spíše kvůli dešti, od kterého se pak všude dělá bahno. Tady to teda naštěstí nějak extrémní nebylo, už jsem zažil horší. Za ten týden co jsem tu byl jsem vybíhal pořád stejným směrem a sice do Rushcliffe Country Parku. Tam totiž vedla má hnedka první cesta za světla a bez deště. Continue reading