Tentokrát už beze mne, který jsem v osm vzlétl z letiště a o pár minut později už byl mimo tvůj vzdušný prostor. Podařilo se mi nikde nebloudit, jen ulicí, kde byla půjčovna motorek jsem musel projet čtyřikrát, než jsem to našel. Asi i díky neděli byl pohyb po Saigonu bez větších problémů. Když se člověk pohybuje v proudu ostatních, tak ta situace také nevypadá tak drsně jak pro chodce. Continue reading
Úkol splněn nad očekávání, do centra Saigonu mi tak zbývá jen 50km, takže se zítra možná podívám trochu i po městě. Dneska to byla tak trochu rozlučková jízda. Měsíc ze začátku vypadal jako dlouhá doba a najednou zítra odlétám. Continue reading
Dlouhý a pěkný byl dnešní den. Kdybych měl čas tak tu, na úplném jihu, ještě alespoň den strávím. Ještě kolem poledne to vypadalo, že to do Ca Mau na pohodu stihnu a tak jsem se začal zajíždět, což mne dovedlo k pěkným místům, ale také nakonec vedlo k tomu, že jsem dorazil až v osm večer. Continue reading
Ostrov Phu Quoc byl spíše zklamáním. Čekal jsem dlouhé a široké pláže lemované palmama a místo toho se mi dostalo místa s pár úzkýma a jen jednou dlouhou pláží. Poslední půlden to trochu napravil, stejně ale zůstává dojem, že se jedná o místo, kde se hodně buduje (ať už silnice nebo rekreační komplexy), a které tedy asi za deset let bude vypadat jinak, ale moc zajímavého tu k vidění není. Ty dvě noci, co jsem tu strávil, byly tak akorát. Continue reading
Nespím zas až o tolik dál než včera. Tentokrát se jedná o jižní část západního výběžku a už to není pod palmou, ale pod jehličnanem. Komáři tu jsou taky, to se nemění. Projel jsem severní část až k letišti a nejhezčí místo bylo asi tam, kde jsem spal. Vnitrozemí mne nezaujalo vůbec. Continue reading
Tentokráte ze severního výběžku ostrova Phu Quoc. Kilometrů jsem moc neujel, ale to ani nebylo v plánu. Ostrov totiž není obrovský a tak není moc kam spěchat. Mám v plánu tu zůstat ještě celý zítřek a na kontinent se vrátit až ve čtvrtek. Continue reading
Tak jsem to do Ha Tien stihl jen tak tak za světla. Na vině bylo bloudění i pěkná místa. Na kartě mi za dnešek přibylo 130 fotek ani nevím jak. S tím, jak se blíží můj nedělní odlet, tak to bylo dobré poučení, pro návrat do Saigonu jedině velké hlavní silnice. To je nejlepší způsob, jak se vyvarovat dnešních problémů. Continue reading
Mám za sebou severní část Delty a co se silnic týče, tak docela rozdíl oproti oblastem nad Saigonem. Vypadá to, že tady výstavba probíhala v době, kdy si ještě místní lídři moc nedokázali představit, že každý bude mít motorku a někdo i auto. Vozovka je tak relativně úzká, akorát tak na dvě auta a motorku. Oproti jiným místům jsou tu mosty zhusta užší než silnice, což bývalo opakem. Dlouhatánské úseky bez jediné zatáčky jsou prakticky nepřetržitě lemovány domy nebo stánky. Provoz celkem hustý. Continue reading
Dneska jsem přes den pokračoval v kokosově-cukrovětřitonovo-kávové dietě, kterou jsem si večer zpestřil polévkou s játry, které byly vevnitř červené, ale dobré. Podařilo se mi také dorazit až k tunelům a dokonce jsem stihl i prohlídku. Pak jsem špatně odbočil a tak místo na východ od Saigonu, spím na severoseverovýchodu. Ujel jsem sice přes 250km, ale z trasy tak ukrojil pouze asi 210. Hodina v háji, ale zase jsem jel pěkným kaučukovníkovým lesem. Continue reading
Dopoledne jsem stihl vodopády, co jsem chtěl vidět už včera, jen zabraly trochu víc času než jsem čekal a nějaká úžasná podívaná to bohužel nebyla. Další zdržení přišlo v podobě kontroly policie (nebo spíš vojáků) a následného doprovodu zpět na asi 15km vzdálenou křižovatku se vzkazem, že po silnici přiléhající ke Kambodži jet nesmím. Trávení se naštěstí drželo a poté, co jsem přes den konzumoval jen kokos a cukrovou třtinu, jsem mu naložil špek, malou kotletku, vajíčko, tofu a rýži. Tak jsem zvědav jak ráno. Continue reading