Prvních 10km bylo teda fakt něco. Naprosto rozbitá silnice a prudké stoupání stály za tím, že mi tento úsek zabral asi čtyřicet minut. Na vrcholu průsmyku se ale naštěstí situace naprosto změnila a jelo se nádherně. Po okolí zase terasovitá políčka. Trh jsem nakonec nenašel, ale i projížďka po okolí stála za to. Dojel jsem do Muong Khuong, kde jsem strávil celkem dost času hledáním ubytování. Našel jsem tři nha nghi, dvě neměla místo, jedno bylo drahé a tak jsem skončil v nha tra v pokoji bez okna a plísňovým odérem. Continue reading

Dnešek by šel vzdálenostně rozdělit na dvě části. Prvních 90km povětšinou po rovné silnici a druhých 90km serpentýnama. Zatímco první část mi zabrala něco přes dvě hodiny (i s pauzama, jako třeba na tři výborná rajčata co jsem si koupil u cesty), tak druhá pět. V noci trochu sprchlo a přes den se pomalu vyjasňovalo, i když modré oblohy jsem se tentokrát nedočkal. Continue reading

Dnešek byl jasně slunečný až skoro do pěti hodin, jaká to příjemná změna. Žádný div, že jsem měl celý den dobrou náladu. Po včerejším odložení šusťákovky a rukaviček jsem už přešel plně na jižní (letní) výstroj. Zatáhlo se až na poslední hodinu, kdy to vypadalo, že začne i pršet. To se už ale cesta začala trochu narovnávat a tak se před mraky nad horama lépe ujíždělo. Těsně před tím než padla tma, jsem se ubytoval v pěkném nha ghi v městečku Tam Son.
Continue reading

Slunečný den! Teda alespoň jeho větší část. V noci se přihnala mega bouřka, která asi pohltila veškeré mraky. Odpoledne už začaly zase převahovat, ale i tak bude v dnešním příspěvku hafo fotek. Konečně mi docvaklo, že jsem používal v posledních třech nadpisech římské číslice špatně, takže od teďka najíždím na správný formát.
Continue reading

Do Meo Vac jsem to sice stihl, ale bylo to náročnější než jsem čekal. Oproti jihu se tu totiž cestuje krapet pomaleji. Na vině jsou jednak rozbitější silnice, ale i terén, kdy prostě v prudkých zatáčkách zdolávajících převýšení zkrátka nejde jet tak rychle jako po pěkné rovince. Už od rána jsem moc nevěděl jak se mám na motorce posadit, abych se cítil pohodlně, zítra si proto dám asi odpočinkovější den. Continue reading

Na občasný jemný deštík jsem si tu už zvykl a tak nebýt extra blátivé cesty poblíž čínských hranic, tak bych dnešku nemohl moc vytknout. To bahno přišlo paradoxně po napojení se na, podle gúglu, “lepší” silnici. Ještě teď jsem překvapen, že jsem se tam někde nevymáchal. V podstatě to byla jedna několik kilometrů dlouhá sušší louže. Jakmile byla možnost, tak jsem z toho pekla odbočil. Úleva ale přišla až po opětovném napojení na solidní asfaltku.
Continue reading

V noci jsem spal jako dudek, takže jsem se do reality ubytování probudil až ráno a ta mi pomohla vyrazit ještě před osmou. Naštěstí nepršelo, ale modré oblohy se tu asi nedočkám. Continue reading

Celý dnešek jsem si pokazil výběrem ubytování. Ono ani přes den to nebylo nějak extra, ale tohle bylo takové završení. Aspoň se těším na ráno. Snad nebude pršet jako dneska a já budu moci vyrazit brzy. Continue reading

Až těsně před spaním jsem si včera v telefonu odzůmoval mapku a zjistil, že na ni mám ještě jedno resp dvě místa, kam jsem se chtěl podívat před tím, než dorazím do Trung Khanhu. Jedním byla oblast v Přírodní rezervaci Huu-Lien (to jsem dneska stihl) a druhým okolí Be Be (to stihnu zítra dopoledne).
Continue reading

Je možný, že by se ve tři hodiny už začalo stmívat? Oproti Jihu najíždím na jinej casovej harmonogram. Zatímco tam jsem kolem poledne dával pauzu a snažil se jet až do setmění, tak tady, kde si beztak u cesty nejde odpočinout a kde je světlo po třetí hodině už téměř nepoužitelné, budu asi volit dřívější ubytování. Také mi už není líto ráno snídat, protože je na motorku chladnějc než příjemno. Continue reading