Moc jsem si tě dneska neužil. V letadlech jsem se asi nevyspal tak moc jak jsem si myslel a dneska se probudil až o půl páté odpoledne. Stihl jsem si alespoň zajistit skútr a vyměnit peníze. O půl sedmé už byla tma a tak jsem z města nic neviděl. Continue reading
Mám za sebou prvních pár hodin v Ho Či Minově Městě (Saigonu) a první dojem je – to je ale teplo. Jak jsem vyspanej z letadel, tak se teprve teďka, ve dvě v noci chystám spát a venku je stále 28 stupňů. V pokoji, kde běží klimoška, je to naštěstí lepší. Continue reading
Kolem Vánoc jsem se rozhodl pro Vietnam, jako pro mou dovolenkovou destinaci. Volno mi vycházelo na 33 dní a tak jsem řešil, jestli mám zvolit měsíční vízum (30dní) a nebo tříměsíční. Moc jsem nevěděl, jak zabít ty tři přebytečné dny a tak jsem zvolil nejdražší variantu. Ta spočívá ve třech měsících a více vstupech. Kdybych si chtěl prohlédnout celý Vietnam za jeden měsíc, tak by to byla celkem honička a tak jsem si to rozdělil na dvě části. Únor jih a Březen/Duben sever. Continue reading
Poslední rekapitulace. O plavání jsem psal už v prosinci, zbývá tedy běh a také cyklistika, jezdectví a horská turistika. Oproti loňsku jsem nebyl nucenej dopodrobna prolézat statistiky abych našel nějaké zlepšení. Jsem si ho totiž vědom už od září a ano, jedná se o Běchovice. Zlepšení o minutu dvacet potěšilo. Celkové kilometry poklesly o 535 na 2165km. Continue reading
Hackers, česky Nebezpečná síť, je film z roku 1995, který jsem viděl díky speciálnímu promítání v kině v Truru. Stejně jako loni u Mzdy strachu i tady bylo úvodní slovo od Marka Kermoda a na závěr bylo i povídání s režisérem Iainem Softleym. Stejně jako u Mzdy strachu, se i tady mělo jednat o, v době svého vzniku, nedoceněný snímek. Mne to tedy během samotného promítání až tak moc nebralo a celý vizuál na mne dolehl až po skončení. Musím uznat, že to mělo atmosféru a cool faktor. Na Mzdu strachu to ale určitě nemělo. Perličkou bylo obsazení Angeliny Jolie, pro kterou to byla první hlavní role a seznámila se tu se svým prvním manželem. Oproti dnešku měla Jolie “buclatější” obličej a bez vystouplých lícních kostí jí to slušelo mnohem víc. Continue reading
Sníh, zima, 19.století, to jsou společné prvky Revenanta a Osmi hrozných. Zatímco DiCaprio mne ale vůbec nepřesvědčil, tak Tarantino se mi líbil. Jak dějově, kdy se všechno strašně táhne, ale díky navozené atmosféře to vůbec nevadí, tak i vizuálně. Použitím extra širokého formátu jsem si opravdu připadal jak ve srubu s krbem a i díky teplým barvičkám jsem se pěkně zavrtal do sedačky a užíval si celý film. Continue reading
Od Biškeku jsem toho moc nečekal a vlastně jediné, co jsem měl na seznamu ke zhlédnutí byl Oš Bazar. Taxikář mne po menších problémech zavezl před vchod do paneláku, kde jeden byt sloužil jako hostel. Název USSR mi nebyl moc sympatický, ale neměl jsem moc energie na další hledání a nakonec se mi tam líbilo. V Biškeku toho opravdu moc k vidění nebylo a jelikož byla vedra, tak jsem trávil vetšinu dne v parcích. To tady bylo příjemné. Dlouhé ulice vedoucí skrz město, takže se nešlo ztratit a v centru spousta zeleně. Continue reading
S provizorníma, o tři čísla menšíma, sandálema se moc chodit nedalo a tak jsem se nechal vézt. Vyzkoušet si jízdu na koni jsem měl beztak v plánu, takže vše vlastně klapalo. Kdysi jsem možná na nějakém poníkovi seděl, ale s velkým zvířetem jsem myslím tu čest zatím neměl. A to jsem měl strávit v sedle dva dny. Continue reading
Je sice teprve leden, takže to bude znít drsněji než by mělo, ale Revenant je pro mne zatím zklamáním roku. Očekávání byla veliká i vzhledem ke všem těm nominacím na Oscara. Na mne bohužel tenhle film moc nefungoval a už od scény s medvědící jsem se začal šklebit. Připadla mi totiž natolik nereálná a od medvědice přehraná, že mne pak už sebemenší divnosti bily moc do očí a ztratil jsem nadhled. Continue reading
V pondělí jsem zažil hodinku zvýšené výkonosti, ale vůbec nevím proč. Začalo to výběhem. Opět bylo nejtěžší se obout a převléct. Jakmile jsem byl venku a začal mne zkrápět jemný deštík, tak se do mne vlila jakási energie a nejenom, že jsem bez většího úsilí běžel rychleji než normálně, ale ještě k tomu mi šrotovala i hlava. Tématem bylo, jestli si mám dát nějaké to předsevzetí co bych chtěl letos zvládnout a nebo ne. Jediné, co hovořilo proti byla obava, že cíl nenaplním a to se mi nezdálo dost na to, abych na sebe nějaký ten menší tláček nevyvinul. Nejedná se o žádný dlouhý seznam, vlastně jen o tři body. Continue reading