Ačkoli jsem Okolo Annapuren už zakončil, tak mi v Nepálu zbývalo ještě několik hodin před samotným odletem. Včera jsem se zašel jen najíst  a cestou si na dojezení koupil i pár sladkostí. Nákupy suvenýrů a návštěvu holiče (plánovanou už od příletu) jsem nechal až na dnešek, což se neukázalo jako moc chytré. Alespoň jsem ušetřil. Ráno jsem chtěl do ulic vyrazit už v šest ráno, než se zaplní, jelikož jsem ale šel spát až po půlnoci, tak jsem se ven dostal až po sedmé. Ač jsem v ulicích strávil jen několik hodin, tak fotek je hafo.

Ráno probíhal svoz odpadků a v ulicích zpočátku lidí opravdu moc nebylo.

Cyklorikši stále zaparkované, bez řidičů.

Ranní otáčení modlitebních mlýnků u jednoho z chrámů.

Téměř stejný záběr už mám z mé minulé návštěvy tohoto místa. Před lety myslím nebyly vlasy modré, ale červené.

Ranní cigaretka. Zatímco na venkově byla povětšinou k dostání CocaCola, tak v Káthmándů to byla zase Pepsi.

Na křižovatkách byly menší trhy a tam už bylo trochu rušněji. Jak jsem se posouval z Thamelu, čtvrti turistických hotýlků směrem k Durbar Square, tak ale lidé obecně přibývali.

Značky zákazu rikš a čtení novin v křižovatce u jednoho z chrámů.

Teplá pouliční snídaně.

Prodejci barvy se za chvíli asi pěkně rozjede obchod, o tom ale zatím nevím.

Mytí a masáž nohou před Hannumanovým chrámem.

Pod starým velkým stromem s oltáříkem.

Pod dřevořezbou Kal bhairavy.

Od Hannumanova chrámu dále jsem potřeboval vstupenku (1000 rupií), při jejímž zakoupení jsem se dozvěděl, že asi tak za hodinu začne Festival. Už jsem o něm zaslechl na cestě a to v souvislosti s Pokharou a širokým rozpětím dnů pátek-pondělí, moc jsem tedy nečekal, že bych ho chytl zrovna takhle pěkně. Zatím vše vypadalo jako každé jiné ráno.

Akorát v rohu se obalovala jakási věc, kolem které kroužili lidé, nití.

Přimo u Durbar Square, tedy největší turistické atrakce města, jsou stále vidět důsledky zemětřesení.

Dřevěný sloupek podpírající jednu ze střech.

Klasické střechy věží na Durbar Square.

Další zakazující značka. Jestli teda není přikazující 🙂

Prodejců barvy pomalu přibývá.

Po deváté začnou nesměle potírat či stříkat barvou ostatní děti a za chvilku se to už rozjede. Je to taková pohlavně vyrovnaná pomlázka. Za každé pobarvení či postříkání jste očividně příslušni popřát Happy Holi.

Z ulice “hrozí” jen pomazání barvou, postříkání pistolkou nebo zásah naplněným plastikovým sáčkem. Ten na vás může přistát přistát i z okna nebo ze střechy. Útok z výšin umožňuje zvýšit kalibr, takže se dostane i na celé kbelíky. Ty jsou ale čistě vodové. Jednomu z nich vděčím za zráchané kalhoty, které naštěstí rychle schnou.

Do dvanácti musím vyklidit pokoj a na hotel se dostávám v takovémto stavu. Alespoň že, oproti ránu, teče voda.

Pro odpoledne jsem měl v plánu holiče, jídlo a obchůdky. Problém je, že většina provozoven je kvůli Festivalu zavřená. Ty, co jsem si včera vyhlídl nemohu najít buď proto, že se tu stále ne dobře orientuji a nebo právě kvůli stažené roletě. Alespoň mám více času na focení lidí. Krom trika z Deurali skončím nakonec bez suvenýru, dva holiče vedle sebe objevím až když už bych to nestihl na letiště, alespoň že jsem našel jídlo. Následuje pár zbylých obrázků.

Co si budem povídat, chvíli po sprše jsem vypadal zase stejně a po nějaké době byl ještě zmalovanější. Kolem druhé už se barevná aktivita zklidnila a vypadalo to, že přechází do druhé fáze různých párty a sešlostí. Chtěl jsem si koupit bílé triko s motivem Happy Holi, ale postupně je buď vyprodávaly nebo stahovaly z oběhu, protože zbyly jen ty, které se mi líbily nejméně a pak už jsem neviděl ani ty. Nejhezčí byly k vidění ráno, než se Barvy rozjely a asi i včera večer, kdy jsem ale místo Happy Holi četl Happy Hour a nejevil tak větší zájem. Kdybych to byl býval věděl…

Ještě jednou na hotel, opláchnout se pod kohoutkem, krosnu, taxík a už jsem na letišti. U příchodového skeneru způsobuje problém má železná zásoba Seven Ocean, na což přicházíme až po vyházení všech věcí z krosny, protože byla až ve spod. Policajt kouká na papírovou krabičku, která má velikost a asi i hmotnost hodně podobnou balíčku hašiše. Po otevření je další hliníková verze, kterou už se mi míc otevírat nechce, protože tím naruším vakuový balení, ale musím uznat, že to fakt jak balík drog vypadá a tak roztrhávám. Jednotlivé sucharosušenky jsou zabaleny ještě v papíru, takže pro jistotu hnedka půlku jedné dávám do pusy a druhou nabízím k ochutnání. Policajtka si ždibne a pak si řekne ještě o jeden kousek 🙂  Měním ještě zbylé peníze a na letadlo to stíhám akorát tak na snězení sendviče, který jsem si koupil při obědě. A pak už se jen letělo, čekalo, letělo, čekalo, jelo, čekalo, jelo, čekalo, šlo, čekalo a teď už ležím. Z nějakého důvodu se mi nedaří připojit počítač k wifi, ale telefon funguje, takže psáno opět na něm.

Poslední díl série Okolo Annapuren. Asi už nepřekvapí, že ráno hory vidět nebyly. Počasí stejné jako předevčírem, pršet mohlo začít prakticky kdykoli a není důvod se tedy zdržovat. Dolů si to šlapu už před osmou.

Naposledy rododendrovníkovým lesem.

Výhled na Phewa Tal.

Poslední vesnice – Kande

Poslední kroky…

a už čekám na autobus. Žádný ale nejede, protože se prý stávkuje. Stopuji si tedy auto (za stop se platí, takže peníze neušetřím) a řidič mne a ještě jednu paní zaveze do Pokhary a to dokonce přímo k minibusu do Káthmándů. 200km trasa jde bez zádrhelů a za šest hodin už jsem v hlavním městě. Zítra procházka po okolí a pak letiště. To už ale k Annapurnám nepatří.

Dva dny jsou spojeny proto, že si byly natolik podobné, a že při nich byla má činnost ležení v posteli a čtení. Nic co by stálo za rozmělnění do dvou příspěvků a to i proto, že na místě nefungoval internet a já tak toto píšu zpětně, nikoli aktuální večer. 

Jak jsem psal v minulém příspěvku, rozhodování o zůstání v Deurali o noc více jsem nechal na desátou. Rozhodl jsem se zůstat. Mraky vypadaly, že z nich kdykoli může začít pršet, takže zvítězila pohodlnost a vidina možného pěkného zítřejšího rána. Chtěl jsem se podívat na předpověď, ale jak už jsem psal, nešel tu internet. Čistě statisticky ze zkušeností z minulých dní je šance na jasné ráno velmi slušná. Zeptal jsem se tedy, jestli bych mohl zůstat o noc déle, a když mi bylo kývnuto, tak jsem si rovnoul objednal oběd (pizzu) na jednu a hodinu a odebral se na pokoj. Tam jsem zalezl do postele a četl si, s pauzou na oběd a večeři, až do doby než jsem šel, už v devět, spát. Za celý den nespadla ani kapka, zataženo je ale stejně. Před večeří jsem se byl vlastně na půl hoďky projít na malý kopeček, takže nějaký ten pohyb jsem přecejenom měl.

Mám v plánu si ještě vyfotit hvězdnou oblohu, ať už s Dhaulágiri, Annapurnou Jih nebo oběma, takže si řídím budík na druhou ranní. Zataženo. Druhý pokus o půl páté má stejný výsledek. Třetí, o půl sedmé na východ slunce, už je to trochu jiné. Stále sice zataženo, ale už se přidal déšť. Jdu si lehnout a vstávám až na pozdní snídani. Stále zvesela prší. Abych přišel s mokrým pončem, nohavicema a botama na autobus, to se mi teda opravdu nechce. Čekám až do dvanácti, a když se nic nemění, tak přidávám další noc. Budu muset vyškrtnout den v Pokhaře a jet rovnou do Káthmándů, toť vše. Atmosféru neustálého deště si ještě umocňuji knížkou Malevil od Roberta Merleho, kde jsou lidé, po atomové válce, “uvězněni” na starém hradu. Alespoň hned po úvodu, pak se jim vše zlepšuje. Doufám, že zlepšující tendenci bude mít i místní počasí. Kolem deváté večerní alespoň přestává pršet. To jdu opět do hajan. Budík nařízen na druhou a půl sedmou. Zataženo. Výhledu jsem se tedy nedočkal a čeká mne poslední úsek, dolů na Highway, abych chytil autobus.

První den jsem tady neudělal ani jednu fotku (na procházku jsem si foťák nevzal), druhý den jsem cvakl jen párkrát.

Dopolední výhled z balkónu hotelu před cestou do budovy vpravo na snídani. Prostřední budova je další hotýlek. Nic víc kolem, krom lesa, nebylo.

Jediná strana, kam výhled byl, a to o oba dny a celkem dlouho, byla ta pokharská. Na pravo od středního kopce je vidět jezero Phewa Tal.

Dva dny, dvě fotky, to tu ještě nebylo. Poslední chodící den snad bude, alespoň trochu, zajímavější, i když toho chození mnoho nebude.

Opět takový línější den, tentokrát poznamenaný odpoledním deštěm. Zvažoval jsem, jestli nezůstat v Landruku, kde jsem měl pauzu na oběd, ale nakonec jsem vybalil pončo (takže jsem ho nenosil celou dobu zbytečně) a šel dál.

Uvyklý na ocelové lanové mosty zpevněné postranímy lany, byly ty dnešní tradiční zpestřením. Mezi dřevěnýma prknama byla občas díra a různé vyspraveniny také nepůsobily moc dobře. Hlavně se ale tyto jednoduché mostky opravdu snadno rozhýbaly do stran. Tento je přes řeku Modi Khola mezi New Bridge a Himalpani.

Tento malý měl vedle sebe i vodopád a působil jak z filmu Indiana Jones.

Kozí školka. Konečně jsem přišel na rozdíl mezi kozou a ovcí. Mají jiné ocasy. Koza vystrčený nahoru, ovce klasicky svěšený dolů.

Fíky před Landrukem.

Vyrazil jsem až před desátou, takže jsem do Landruku přišel akorát na oběd. Před bouřkou bylo pěkné světlo, které jsem ale využil jen pro tuto fotku od stolu při čekání na jídlo.

Ze stejného místa je i tato fotka oráče, to už ale bylo zataženo. Doufal jsem jen v přeháňku, což se nenaplnilo. Foťák jsem raději zabalil do krosny, takže žádná fotka jinak pěkného Landruku. Domy tu byly v klasickém hindu stylu, tedy bílé s okrovou podsádkou, tedy stejné jako mezi Tatopani a Ghorepani.

Déšť vydržel až do mého příchodu do Deurali a pár hodin poté. Před setměním přestalo a ukázaly se nejbližší hory s čerstvým sněhem. Nejvyšší vrcholky zůstaly skryté. Z mraků občas vykoukla špička, která by mohla patřit Annapurně Jih. Na druhé straně pak už bylo vidět jezero Phewa Tal u Pokhary.

Toto píšu následující ráno, takže už mohu zmínit, že čekání na jasnou oblohu skončilo neúspěchem. Z okna jsem vykoukl ve tři a v pět ráno, stále mraky. Ani v sedm se situace nezměnila a vypadalo to, že snad začne zase pršet. Momentálně zvažuji, jestli tu nezůstanu ještě jednu noc. Kdyby kolem byla vesnice už bych byl rozhodnut zůstat, kolem ale nic není. Do toho se začalo vyjasňovat. Objednal jsem si konvičku černého čaje a v deset se rozhodnu.

Kdybych sem včera nenapsal, že mým minimálním plánem pro dnešek je Jhinudanda, tak jsem to snad ukončil už v Chomrongu. Nohy bolely, únava se dostavila. Asi jsem to včera trochu přetáhl.

Z pokoje jsem na snídani vylezl až před devátou. Takovýto byl výhled na Hiun Chuli, Annapurnu III a Machhapuchhre.

Předchozí záběr byl na stranu odkud jsem přišel, tento kam mířím. Myslím, že podobný tu už před pár dny byl a to s popiskou “alespoň do tohoto kopce jsem nemusel”. Dnes jsem sešel do údolí, abych pak hnedka vystoupal do Chomrongu, což jsou ty domy na kopci, odkud to bylo po schodech dolů, prudce až téměř k řece v tom nejhlubším údolí. Kousek za půlkou stála Jhinudanda i s teplým pramenem, ale jelikož mne teplý bazének nelákal a nechtěl si nechávat sestupné schody na zítra, tak jsem došel až do New Bridge.

Dolní část Chomrongu, ze které to do té horní byla ještě pěkná řádka schodů.

Stoupání po schodech s Annapurnou Jih, Hiun Chuli a Machhapuchhre v zádech.

Opět se objevily muly, které mezi Sinuwou a ABC vůbec nebyly.

To už mám za sebou oběd v podobě výborného VegBurgeru v hotelu Internazional, projití Jhinudandy a několik krizí. Po starém mostě přes Kimrong Khola mířím do Nového mostu. Už je to kousek a hlavní je, že to je kousek bez schodů. Jaká to příjemná změna.

Kousíček do kopce, ale vše krom schodů mi dnes připadalo odpočinkové. Myslím, že schody tvořily více jak 80% dnešní trasy. Alespoň, že jich většina vedla dolů. Lidem, co šli v protisměru a těch 800m do Chomrongu stoupali, jsem fakt nezáviděl.

Večeře v New Bridge. Často se tu stává, že vám vše donesou najednou, takže musíte zvolit čím začít. Tradičně by to měla být polévka, ta ale bývá nejteplejší a také pomalu chladne. Já tedy začal zeleninovejma nudlema (špagetama) s vajíčkem, pak následovala vaječná polévka a na závěr zeleninové jarní závitky (to je ta kapsa) s hranolkama. Kapsa byla plněna jen místníma listama, které mají trošku nahořklou příchuť, trochu jako rukola.

Zítra mne čeká vystoupat opět do výšky, ze které jsem od Chomrongu slezl. Je to rozprostřené do větší vzdálenosti, tak snad se bude jednat o normální cestu. Rád bych skončil v Bichoku nebo Pothaně, kde je značen výhled. Už se mi to krátí a tak asi půjde o předposlední chodící den.

Díky dvoum dekám, podvlíkačkám a triku s dlouhým rukávem mi tu v noci ani nepřišla zima, ráno jsem se ale chtěl před cestou po sněhovém svahu namazat opalovacím krémem a tuba byla zamrzlá. Vzal jsem za vděk alespoň vazelínou.

Včera jsem si nadával, že jsem v noci, kdy jsem se vzbudil v jednu hodinu a viděl z okna hvězdy, nevyšel ven a hvězdnou oblohu si nevyfotil. Druhou šanci už jsem si nenechal ujít. Budík jsem si nařídil na jednu, to ale bylo stále zataženo. Druhý pokus před pátou už hvězdy byly. Znamenalo to se oblíct a obout polozmrzlé boty. Místo už jsem měl vyhlídlé hned vedle hotelu, stále to ale znamenalo udělat několik kroků v čerstvém vysokém sněhu. Strana s Annapurnou nebyla, co se týče hvězd i světla, moc zajímavá. S Machhapuchre jsem ale spokojen.

Původně jsem sice chtěl vyrazit už kolem sedmé, čerstvý sníh ale vše změnil a já raději počkal, až jiní lidé prošlápnou cestu.

Čerstvý sníh také znamenal, že si kluci mohli zopáknout včerejší aktivitu.

I sněhu za oknem zase trochu přibylo.

Konečně je na čase opustit hotel. Tak jako včera i dnes je jasné ráno, tentokrát občas zpestřené rychle mizejícím mráčkem.

Klesání do MBC odsýpalo. Za mnou Annapurna Jih.

Za chvilku už ale kvůli všemu tomu sněhu a sluníčku začalo být celkem teplo. Na pozadí přibyla Annapurna.

Jeden z vrcholků by měl patřit Gangapurně, která z ABC vidět nebyla.

Některé úseky bylo lepší sjíždět než scházet. Toto už je na úseku mezi MBC a Deurali, který jsem chtěl, kvůli lavinám, zdolat před desátou, což se téměř podařilo.

Za Deurali jsem to tentokrát, abych nešel úplně po stejné cestě, vzal po nepálské zkratce a ocitl se mezi bambusy. Hned za Deurali zmizel sníh, chvilku bylo bláto a pak už pěkně sucho.

S bambusy přišly i stromy. Tady jse  ještě v bundě, kterou jsem kousek před Bamboo sundal. Jakmile jsem tak učinil, tak začaly řídce padat malé krupky. Ty nijak nevadily, dokud se nezačaly míchat s deštěm.

Většina nosičů, když nesla dvě krosny, je měla svázané. Tenhle měl tu druhou hozenou přes první jak pytel. I tak byl v klesání rychlejší. Já zařadil vyšší stupeň až když se rozpršelo. Do Sinuwy to už byl jen kousek a já to stihl těsně před průtrží. Zítra to vemu volně, hned ráno mne čeká prudké klesání následované dlouhýma schodama do Chomrongu a dojdu minimálně do Jhinudandy, spíše ale až do Landruku.

Celý den strávený v ABC nebo chcete-li Annapurna Sanctuary. Ráno krásně bez jediného mráčku a celé dopoledne bylo fajnově. Pak se začalo mračit a někdy od třetí sněží. Jsem rád, že jsem tu tu extra jednu noc zůstal.

Začnu fotkou okna, aby bylo zhruba vidět, kolik za včerejší odpoledne přibylo sněhu.

A teď už k ránu. Rozhodně jsem nebyl první na nohou, takže cesta na malou vyhlídku hnedka za táborem už byla prošláplá. Krásný výhled na Annapurnu Jih i na samotnou Annapurnu. Takovému tomu ježku mezi nima se říká Pět vrcholků (Five peaks).

Na Annapurnu už sice svítilo, ale vyhlídka byla stále ve stínu, takže dost zima. Než slunce vyleze zpoza Machhapuchhre, tak jsem se šel nasnídat.

A to už jsem zpátky. Annapurna v plném světle.

Portrét s 10.nejvyšším vrcholem Země nesmí chybět.

Vrtulník s turisty jakoby nalétávající na Annapurnu III. Lidé vylezli, udělali si pár fotek na sněhu a za půl hoďky letěli zpátky.

Takto vypadá celý komplex Annapurna Base Camp.

Z vyhlídky se vydávám dolů, pod chaty, abych se vyfotil ještě jednou s cedulí, tentokrát za pěkného počasí.

Turisté se zrovna vracejí, takže takhle ne. Ještě jednou. Hotovo.

Kvůli napadanému sněhu se moc invenčně chodit nedá a tak se po vyšlapané cestě opět vracím zpátky k vyhlídce.

Cestou jsem se vysvlíkl, protože na slunci je fakt teplo. Od jihu už ale přicházejí mraky.

Machhapuchhre odtud nemá ten svůj tvar, pro který se jí přezdívá Rybí ocas.

Párek Němců tu sice postavil sněhuláka, ale fakt bylo teplo. Úplně vlevo je vrcholek Gandharwa Chuli.

Mraky pokročily, takže výhled na Machhapuchhre je fuč a bylo třeba se opět navléct.

Nejdéle vzdorovala Annapurna. Hiun Chuli s Annapurnou Jih už delší dobu vidět nebyly.

Začal jsem oknem, skončím oknem. Takto vypadala okna zvenku chvíli před tím, než se zase rozsněžilo.

Zítra dolů. Bude to asi dlouhý den, protože plánuji vyrazit brzy a dojít až do Sinuwy. Ta je téměř o dva tisíce metrů níže, takže by to mělo jít jako po másle. Obzvlášť počáteční sešup lo sněhu do Machhupachhre Base Camp 🙂

Ranní předpověď počasí na dnešek pro Annapurna Base Camp (ABC), byla oproti té včerejší vylepšena ze sněhových přeháněk na celodenní slunečno, takže ještě než jsem vylezl z postele, tak jsem měl dobrou náladu.

Posnídal jsem španělskou omeletu a hned po té, někdy kolem půl osmé vyrazil. Už po chvilce se mi naskytl zpětný pohled na Deurali. Spal jsem v té nejbližší budově, která se pořádně nevešla do záběru. I další budovy jsou hotely, poslední vesnicí byla Sinuwa, kde jsem včera obědval.

Toto už je pohled vpřed, směrem k Machhapuchhre Base Camp (MBC), kde jsem měl naplánovanou pauzu na polévku.

Úsek mezi Deurali a MBC je náchylný k lavinám, které se spouštějí když je rozehřeje sluníčko. I to byl důvod, proč jsem vyrazil bez většího otálení. Přes včerejší sněžení jsem se ale ráno dověděl, že riziko je malé, nicméně mi bylo i řečeno ať jdu po východní trase. Podle mého průvodce by měla být teoreticky mimo dosah lavin. U varovné cedulky se tedy stáčím do prava.

Přes říčku na druhou stranu údolí. Všude sníh, ale cesta je vyšlapaná.

Odsud by právě měly přepadávat laviny uvolněné kolem Hiun Chuli. Na druhé straně říčky se cítím bezpečně i proto, že se slunce zatím neukázalo.

Modrá obloha dole v údolí ale dává stále naději na pěkný den.

MBC sice na dohled, ale ještě to k němu kousek je. Jak už tu pár lidí prošlo, tak krátká strmější stoupání začínají být kluzká. Pokud se vykročí mimo cestu, tak je sněhu nad kotníky.

V očekávání studeného větru jsem ráno oblékl jak thermo triko tak i podvlíkačky a do MBC jsem přišel celkem spocenej, to už jsem měl sundané rukavice a šátek. Po polévce šlo tedy triko do baťohu a pak jsem se vydal na poslední úsek. Koukaje na mraky přicházející nyní z údolí jsem doufal alespoň v pěkný podvečer. MBC jsem opustil krátce před tím, než tam mraky dopluly.

Před špatným počasím se mi dařilo unikat a vítr naštěstí nebyl. Viditelnost nicméně také ne. Přede mnou již budovy ABC, které jsem měl dlouho za kameny. Při sundavání trika jsem totiž také vyměnil brýle za sluneční, se kterýma vypadá realita trochu jinak. Kontrastnější a neostřejší.

V jednu hodinu konečně docházím k cedulím označujícím ABC. Z Deurali tedy asi pět a půl hodiny, s pauzou na polévku. Myslím, že tabulkový čas je někde kolem čtyř hodin. Vemu-li v potaz i pauzy na focení a sněhové podmínky, tak to bylo jen trochu pomalé. O půl jedné se začal snášet jemný sníh v menším množství, takže podobný průběh jako včera.

V prvním hotelu mi nabídli jen sdílený pokoj a tak jsem popošel pár kroků a zakotvil v Paradise Lodge. Za pár minut už se slušně rozsněžilo, takže jsem to stihl tak akorát. Vzhledem k počasí bych se asi usmívat neměl, ale já byl rád, že už jsem nahoře a mám zaručenou střechu nad hlavou v soukromí.

Jak sněžilo a sněžilo, tak se mi úsměv trochu vytrácel. Takovýhle “výhled” jsem měl ze zadního okna pokoje ve dvě odpoledne a stále připadávalo. I kdyby zítra bylo jasno, tak pohyb po okolí žádný med nebude. Odpoledne je slyšet i několik lavin, které se pod tíhou sněhu utrhly. Všude bílo, viditelnost prakticky žádná. Dost možná tu zůstanu ještě jednu noc. Kdyby bylo zítra hezky, tak by bylo jednak co fotit a taky by nebylo úplně nejbezpečnější přecházet do Deurali, protože bych ABC určitě neopouštěl brzy ráno. Kdyby bylo hnusně, tak by mi zas bylo líto odejít bez fotky. Varianta pro jednu noc je jen hezké brzké ráno a pak zataženo.
A takhle to vypadalo ze zápraží mého pokoje než jsem šel spát. Už sice nesněžilo, ale když jsem chtěl popojít trochu dopředu a šlápl do čerstvého sněhu, tak se mi noha zabořila až do půly lýtka. Jsem zvědav, kdo první prošlápne cesty. Já to určitě nebudu 🙂

A ještě fotka poté, co přestalo sněžit.