Síly by bývaly stačily i času byla spousta, ale počasí zapřičinilo, že jsem nedošel do MBC a zalomil to v Deurali.

Dnes se mi podařilo vyrazit dokonce před osmou.

Sice nebylo slunečno, ale na chůzi optimální počasí. Setrvale do kopce, žádná prudká klesání, občas přes mostek.

A stále řidkým lesem. Na krajině se dosud výška moc neprojevovala, jen tu nebyly domky s rozkvetlejma kytkama a políčkama okolo.

Taková má menší místní můra – být takto snášen dolů. Zajímalo by mne, jestli to je výšková nemoc nebo zvrtknutý kotník. Včera jsem zase viděl tři (opět) Asijce svážet dolů na koních. Všichni tři se asi nezranili, takže buď ta výška, bolavá kolena, vyčerpání a nebo prostě lenost.

Vzhůru vzhůru.

Nepálské zkratky jsem nevyužil i proto, že jsem si ji dole nevšiml. A také dávám přednost lepší cestě před prudkým stoupáním po hlíně.

Toto už je Deurali. Počasí nevypadá báječně, stále jsem ale nastaven jen tu poobědvat a pokračovat dál. Z nebe zatím spadlo jen pár “polystyrénových” kuliček.

Po chvíli už polystyrénu poletovalo více a já už se těšil na Deurali i proto, že schodím baťoh a vyndám bundu.

A za chvíli už se rozsněžilo. Předpověď pro ABC byla centimetr sněhu odpoledne ve sněhových přeháňkách a tak jsem si zatím objednal špagety. Vůbec to nevypadalo, že by mělo sněžení ustat a tak, po dvaceti minutách, krátce před tím než mi donesli jídlo, jsem se zeptal na pokoj a nastěhoval se. Ještě nebylo ani poledne. Teď jsou čtyry a stále sněží, takže asi dobrá volba. Jsem zvědav, kolik bude na úseku mezi MBC a ABC sněhu, tady to zatím nijak strašně nevypadá. Lidé co se dopoledne vraceli dolů hlásili, že v ABC je dost sněhu a tak jsem radši překrémoval boty. Zítra bych tam měl být asi za čtyry hodiny, tedy krátce po poledni. Určitě tam strávím noc. Nevím, jestli se mi bude chtít utrácet za internet, který tu stojí jako teplá polévka s teplým sladkým čajem, takže další příspěvěk bude asi až v pondělí.

Šest hodin – přestalo sněžit. Na zemi toho je jen pár centimetrů.

Kupodivu jsem dnes byl plný energie. Nevím jestli za to mohla dvě ranní kafe a dvě polední raksi, ale šlo se mi hezky a místo plánovaného Bamboo jsem skončil v Dobhanu. Přispělo i zatažené počasí a množství lidí na trase, tedy méně focení krajiny a sebesama samospouští.

Tohle bylo zapuštěné v podlaze hned před mýma dveřma. Myslím, že to byl mlejnek. Při placení mi přišlo, že si to chlápek nasčítal, aby to vyšlo na tisíc rupií. Součet byl 950, a že prý nemá drobné, tak jsem vzal jedny sušenky. Celkové dojmy ale dobré.

Takhle vypadala kuchyň.

Ráno opět mraky kolem hor a modro nade mnou.

Jeden ze svahů, do kterého jsem se šplhat nemusel.

Dvorek jednoho z domů v Chhomrongu.

Sušení kukuřičných zrn.

Pauza na čaj, raksi a špagety v Sinuwě. Do kopce sem ze mne doslova kapal pot, což se mi stává zřídka a tak jse  se tu i omyl. Příjemně jsem se tím zchladil, ale nějak jsem neuhlídal vlasy, takže jsem na fotkách trochu naježený. Kdyby nebyly mraky, tak by za mnou, místo nich, byl pěkný výhled.

Přes tyto kopce jsem, hlavně včera, šel. Nejblíže je Chhomrung, uprostřed v sedle Komrong a vzadu Ghandruk. Oblak prachu úplně vlevo zvěstoval vítr, který dorazil po chvíli až ke mně a urychlil dopíjení čaje.

Vítr neměl dlouhého trvání a tak jsem byl za chvíli zase v tričku. I dneska byly sestupy, ale oproti včerejšku klídek. Uvidím, jak budu vnímat zpáteční cestu, která bude po stejné trase.

Před bambusem kousek za Bamboo.

Záruka čerstvé zeleniny u mého hotelu v Dobhanu, kam jsem dorazil už krátce po čtvrté.

Možná bych i pokračoval, ale počasí přede mnou nevypadalo pěkně a časově by to bylo na štíru. Podle předpovědi počasí má být v ABC pěkně až v neděli, takže spěchat nemá cenu. Buď tam dorazím v sobotu kolem poledne nebo večer.

Když jsem přelézal po večeři (zeleninová polévka a pizza) z jídelny do pokoje, tak jsem zjistil, že se nad Machhapuchhre vyjasnilo, a i když slunce bylo už nějakou dobu fuč, tak je jasné, proč se této hoře přezdívá Rybí ocas.

Podle toho, jak mi to zítra pošlape a taky podle počasí, bych měl dojít do Deurali a nebo až do Machhapuchhre Base Camp (MBC). Teď jsem v 2600m, Deurali je 3200m a MBC 3700m.

Tadapani, kde jsem se probudil, 2630m. Taulung, kde usínám, 2180m. Jenže, nejdříve vyklesat do Ghandruku, pak vystoupat do sedla, poté sestoupit k řece a zase do kopce. Minimálně 800m vystoupanejch a to jsem si ani moc neoddechl při sestupech, které, stejně jako výstupy, byly většinou po schodech. Myslím, že zdejší trasy vymýšlel někdo z Ministerstva tělovýchovy a sportu.

Ráno se se včerejším nedalo srovnávat. Ani v sedum nebyl čistý výhled a po deváté zmizela Annapurna Jih úplně.

Zpočátku se šlo opět rododendronovým lesem.

Toto je prostřední část schodů ve finálním klesání do Ghandruku.

Dnes jsem opustil klasický Okruh kolem Annapuren a napojil se na ABC trek. Vlastně už včera zmizely větší vesnice a přestalo se chodit údolíma. Co se velikosti týče, tak je Ghandruk vyjímkou, domů tu bylo dost.

Na vyspravovaném mostě přes Kimrong Kholu. Čeká mne poslední stoupání.

Vesnice prakticky zmizely a když jsou, tak vypadají asi jako Kimrong, vysloveně jen pár baráčků.

Dítě s dobrou náladou bude vyměněno za svázané zelené. K baráku je to kousek z kopce a tak s radostí odběhne.

Ve stoupání k Chhomrongu už toho mám fakt dost, alespoň že nesvítí slunce.

Nakonec bydlím v baráku uprostřed. Myslím, že se jedná o Taulung a do Chhomrongu už to není daleko. Stoupání by mělo být zdoláno, což je dobrá zpráva pro ráno. Ubytování je hodně základní homestay. Už se šeřilo a do Chhomrongu, kde budou bydlet všichni, mne to zas tak netáhlo. Zítra tam ale budu asi snídat.