Než jsem šel nového Blade Runnera, tak jsem dvakrát zkoukl toho starého z roku 1982 a když je porovnám, tak je novinka slabší. Hlavně ji chybí charismatický záporák. I přesto, že stopáž je výrazně přes dvě hodiny, tak jsem se nenudil a rozhodně ne proto, že by to byla samá akce. Velmi pomalý film spoléhající hlavně na atmosféru.  Jak mi v původním Blade Runneru pár věcí nedávalo moc smysl, tak ve 2049 je nelogičností už hromada a možná i proto jsem až do konce nevěděl jak to dopadne. Za vidění to stálo, ale podruhé se na to jít zatím nechystám.

Doufal jsem, že Dunkirk ještě stihnu v Imaxu, ale než jsem se dostal do Prahy, tak už ho uváděly jen “normální” kina a tak jsem si vybral Světozor. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl na Představení pro seniory, ale zvuk mi přišel dost nahlas, což bylo někdy až nepříjemné. Samotný film bych ohodnotil jako nejlepší co jsem letos viděl. Emočně silný příběh, který je rozdělěn do tří vzájemně propojených větví a během kterého jsem si téměř pořád říkal válka je vůl. Při vycházení z kina mi přišlo, že bych na to, i když je to výborný film, znovu už nešel, protože je prostě moc temnej, ale už po pár dnech jsem měnil názor. Moc silnej zážitek na to, abych si ho už nechtěl zopakovat. Uvidím, jestli stále ještě bude v kinech až budu zase zpátky v Čechách.