Do ledna ještě vlepím trochu čísel za uplynulý rok. Nakonec se mi přeci jenom podařilo uběhnout více jak 2000km a celkový součet se zastavil na číslovce 2002. U plavání se mi opět podařila každoměsíční aktivita, což už se mi ovšem v roce 2018 nepovede. Popravdě se mi do moře moc nechtělo a měl jsem i zdravotní důvod – rýmu. Teď už ale zpátky do roku 2017. Continue reading
Už tradičně tu mám obrázkové shrnutí mého roku 2017. Tak jako v minulých letech jsem měl v některých měsících na výběr z vícero fotek a v některých byla krapet nouze. Ne vše pochází z mých zdrojů, párkrát jsem si vypomohl tátovým archívem. Continue reading
Den před odjezdem do práce jsem se ještě stihl podívat na Hrad, abych shlédl České korunovační klenoty vystavené u příležitosti oslav 100 let naší republiky a 25. výročí vzniku samostatné České republiky. Na Hradě jsem nebyl snad už roky, ve Vladislavském sále naposled asi jako děcko a samotné Klenoty jsem ještě neviděl vůbec. Počasí mělo být pěkné a tak jsem se nebál ani případné dlouhé fronty, do které jsem si vzal knížku, takže to nakonec byl i celkem smysluplně vyplněný čas. Při vstupu do areálu Hradu mne překvapila kontrola zavazadel, která tu prý probíhá standartně, bez ohledu na výstavu. Potěšilo, že kontroloři byli příjemní a nebyla tu žádná fronta. Continue reading
Na lednové frekvenci zdejších příspěvků je vidět, že to zatím není můj nejaktivnější vstup do nového roku. Budu se to teď snažit trochu dohnat a to jak rekapitulací uplynulého roku tak i něčím aktuálnějším. V pondělí jsem se třeba cestou od zubařky, která mi nasadila mou první korunku, stavil v Malém sále kina Světozor, kde byla projekce Tří billboardů kousek za Ebbingem. Tento film je od stejného režiséra který točil V Brugách, které se mi líbily a i novinka měla dobré recenze. Je to sice hollywoodský film se známýma hercema, ale naštěstí se vymyká tvorbě posledních let. Příběh sedí, je civilní, všechno dává smysl, nic neruší, žádné moralizování ani nadbytečné násilí, výborní herci. Je to hodně o takové té nasranosti, takže úplně rodinný film to není, hrubé mluvy je tu zhusta a ani násilí tu nechybí, vše je nicméně, jak už jsem psal, užité v tak akorát míře. Nechybí ani vtipné (spíše černé) momenty, které jsem vnímal o to více, o kolik se paní vedle mne smála. Moc nemám co bych vytkl. Poselství vyznívá dobře a konec vyzívá k přemýšlení. Určitě nejlepší film jaký jsem letos viděl v kině 🙂
V Bude, které leží na severním pobřeží Cornwallu, jsem od pátku. V sobotu jsem tu zakončil běžecký rok 2016, pak jsem se dva dny ven nedostal a dneska jsem ssebou vzal foťák. Počasí bylo stejné jako v sobotu a vypadá to, že lépe tu nebude. Co na fotkách vidět není, je silný vítr, který tu je od chvíle co jsem přijel. Dost tu i prší, takže mimo asfalt je to dost podmáčené. Jak jsem za celý rok nespadl, tak v sobotu jsem se natáhl hnedka dvakrát. Poprvé jsem to ještě celkem zachránil, ale o chvíli později už jsem ležel. Tím, že to bylo na trávě, tak z toho není ani modřina. Jen jsem měl celou levou stranu od bahna. Dneska jsem zase uklouzl na šutrech, to jsem ale naštěstí neběžel, jen vybíral místo na focení. Dva běhy dva pády, nic moc bilance. A teď už ty fotky. Continue reading