Jávanské zápisky XI
I když jsem naprostou většinu šestnáctihodinové cesty do Malangu prospal, tak jsem stejně nějaký unavený. Nohy mám, z to posedávání ve vlacích a čekárnách, trochu nateklé a tak jsem rád, že ležim.
Ještě se vrátím k noční cestě vlakem. Nejdříve jsem se čtyř různých lidí zeptal jestli to je vlak do Malangu a pak, když se dal do pohybu, jsem usnul. Když se náhodou budím, tak zjišťuju, že vlak stojí a venku pokuřují lidé. Jdu se tedy podívat ven a zdá se mi, že lokomotiva ztratila vagóny. Ten první je úplně mimo osu, to bude na dlouho. Za chvíli se v protisměru ukáže jiný vlak a všichni nastupují zpátky. Aha, to jsme jenom čekali, až se uvolní kolej. Ekonomy třída byla vyprodána, tak sedím v byznyse. Sedačky tu nejsou vždy dvě proti sobě, ale normálně v řadách za sebou a už se nejedná o trojky ale jen o dvousedačky.
V Malangu hledám půjčovnu a nakonec ji nalézám až po dvojím zeptání se a spuštění map, kde je vyznačená. Je to hned vedle myčky, ale označená není, spíš vypadá jak malý stánek s telefoním příslušenstvím. Alespoň že měl kluk na sobě triko Indonézské komunity půjčoven motorek. Nechal jsem mu tam přes milión rupií, řidičák a krosnu a mohl vyrazit. Opět mám Hondu, ale nějakou novější verzi, takže třeba ukazatel paliva je digitální. Sedlo se zase otevírá jinak než u těch dvouch předhozích, hlavní ale je, že nespadávají zrcátka. Půjčil jsem si ji na 16 dní a až s ní dojezdím, tak už jen noční přesun do Jakarty a následující den na letiště.
Stavil jsem se na jídlo a zas to byla sámoška. Krom dvou kopečků rýže jsem si ještě vzal 2×2 smažené kousky. Jedno byly bramborové a druhé asi rýžové placičky. K pití jsem si dal jahodový džus co chutnal jak tekutější kašička.
Cílem cesty byl chrám Bale Kampang přímo na jih od Malangu. U pláže jsem si chtěl i najít ubytování a hodit relax, ale v mé cenové hladině tu měli jen kobku se záchodem na chodbě. To jsem si nechal ujít a jelikož cesta dál nevedla, nezbývalo než se otočit.
Za vjezd sem jsem zaplatil dvacet tisíc no a jelikož chrám byl za zamčeným plotem, tak jsem si tu alespoň na deset minut zaplaval. Neosvěžilo to, ale ani mi nebylo větší teplo.
Celou další cestu jsem koukal na cedule, jestli neuvidím nějakou hotelovou a uspěl jsem až v Blitaru. Lidé milí, ale přikrývka je za příplatek… Zas ale na přivítanou dostávám čaj a jakýsi muffin.
Jak zítra ještě pořádně nevím. Budíka řídit nebudu. Asi se podívám k blízkému chrámu a pak asi ještě ke kráteru Keludu. K obojímu by se mělo dát dojet. Pak nejspíš na pobřeží, uvidím.