Z Birminghamu mi odjížděl autobus na manchesterské letiště až po deváté hodině, což znamenalo, že jsem tu měl skoro dvě hodiny na nicnedělání. Původní plán sice byl podívat se po centru, ale nějak se tu ochladilo a tak jsem si vyfotil jen jednu moderní budovu v centru. Continue reading
Co se týče přejímání americkejch svátků jsou Britové celkem aktivní. Halloween je až za pár dní, ale cestou do obchodu jsem už předevčírem narazil na “ozdobený” dům. Dokonce jsem viděl i vcházet chlapíka, takže normálně žijou se zatlučenýma oknama. Ruší to teda asi míň než blikající vánoční světýlka, ale na kráse to ulici teda rozhodně nepřidá. Continue reading
Původně jsem chtěl z Birminghamu do Solihullu, jehož je Olton součástí, popojet vlakem. Pěkné dopoledne a možnost jít podél vody nakonec ale vyústilo v osmikilometrovou procházku. Continue reading
Jen tři noce jsem v říjnu pobyl v Mastech a i toto málo stačilo, abych trochu zalitoval, že jsem si tu neudělal volno na celý měsíc. Středa i čtvrtek plné slunce a přitom nebylo vedro jak v září, takže se dalo být celý den venku, ležet na terásce, číst si, občas rozlousknout ořech… Tím, že jsem tu byl jen na tak krátce, tak jsem se ani nesnažil nic moc dělat z obavy, že bych to snad nestihl dokončit 🙂 Continue reading
Do Londýna jezdím často, ale většinou jsem v někde u Victoria Station nebo Paddingtonu, takže jsem se na Tower Bridge ještě nedostal a dokonce ho ani neviděl. To se konečně změnilo cestou ze školení, kdy jsem vystoupil na Fenchurch Street a potřeboval se dostat na Waterloo. Času opět moc nebylo takže jsem most víceméně přeběhl s tím, že si okolí více vyfotím až poletím za pár dní domů a ono potom pršelo, takže jsem nakonec vzal za vděk těmato pár fotkama. Continue reading
Každoroční pracovní školení se letos konalo v Southend-on-Sea kousek na sever od Londýna, hned u ústí Temže do moře. Už při pohledu na mapu zaujalo nezvykle dlouhé molo, které se ukázalo asi jako nejzajímavější místo celého města. Všude tu byla vidět zašlá sláva dob kdy Britové nelétali na dovolenou do Španělska a to, že bylo po sezóně dojem moc nevylepšilo. Continue reading
Za těch šest dní co jsem byl v Polegate u Eastbourne jsem se dostal jenom k jednomu trochu delšímu běhu a stihl jsem si i trochu zaplavat. Klient měl několikahodinovou seanci jen pár set metrů od moře v Eastbourne, takže jsem nic nevymýšlel a běžel po nábřeží a po nějakých pěti kilometrech se otočil a běžel zpátky. Počasí fajn, skoro žádný vítr a i docela dost sluníčka. Continue reading
První den jsem musel být u klienta na dvanáctou, což znamenalo odletět z Prahy o den dříve a strávit někde noc. Není sezóna, takže hotely ani nebyly moc drahé a kdybych nepřijel v jedenáct večer tak bych se býval byl ubytoval. Nicméně, platit hotel jen kvůli devíti hodinám, když jsou odsud jen kousek pěkné útesy, na kterých je spousta místa pro spacák a noc má být suchá, tak civilizovanej zatím ještě pořád nejsem. Našel jsem si místo pod stromem a kdyby nefoukal silný vítr, tak bych si neměl na co stěžovat. Ráno mne probudili čtyři psi a v osm jsem už byl na cestě do Polegate.
S čistým časem 46:46 bych byl ještě v srpnu nespokojen, ale vzhledem k téměř žádnému tréningu a kvůli sladké jablečné šťávě snad rekordní váze (74kg) jsem byl nakonec spokojen. Množství lidí zas až takovej problém nebyl. Bylo pěkně slunečno a jelikož jsme s tátou z Letňan dorazili s více jak hodinu před startem, tak jsem se ještě na půl hodinky pěkně natáhl na trávu. Pak jsem šel odevzdat baťůžek a trochu se rozhýbat no a zničehonic už čas nebyl a já se do chumlu na startu zamíchal až dvě minuty před výstřelem. Začlenil jsem se před vodiče na 55 minut, takže jsem po celou dobu někoho předbíhal. Tak jako pokaždé bylo na prvních dvou kilometrech celkem těsno, rozdílem oproti předešlým ročníkům byla spousta lidí i na dalších kilometrech. Vodiče na 50minut jsem předběhl až v Dolních Počernicích a to už jsem si byl celkem jistej, že to do padesáti stihnu a katastrofa to tedy nebude.