Po 14ti hodinovém letu z Amsterdamu do Jakarty, který celkem utekl, mne čekalo více jak dvouhodinové čekání na spojovací let do Yogyakarty a tak jsem na chvilku vykoukl i z letištní haly. Teplo tu je a to bylo teprve půl osmé ráno. V hale bylo lépe, ale stejně jsem se potil i v krátkém triku. Uvidím kolik dní budu potřebovat na aklimatizaci. Mile překvapilo, že jsem nemusel platit za žádné vízum, v pase mám razítko Visa exemption, asi něco nového. Let do Yogy taky v pohodě, zbytek dne už byl ale horší.

Na pár hodinek jsem se natáhnul a pak vyrazil na průzkum. Teplo a vlhkost taková, že jsem za celý den udělal jen jednu fotku a ještě to bylo jídlo. Všude spousta lidí a úplně cítím, jak se mi uši stáčí dozadu abych se nemusel pořád otáčet. K žádné památce jsem nešel a celou dobu jsem věnoval shánění motorky a to bez úspěchu. K půjčení tu mají jen jeden typ a na ten by se mi moc nevešel bágl a ještě to vypadá, že mají jen denní sazbu. Zítra tedy zkusím popojet do Surakarty, kterou jsem chtěl původně vynechat, ale jeden kluk se zmínil, že tam by skůtry s nosičem mít mohly, jestli jsem teda to jméno dobře pochytil. Plán cesty se tedy mění hned první den.

Za zmínku ještě stojí, že mne tu dvakrát odchytila dvojice lidí. Poprvé na anketu a podruhé na procvičení angličtiny. Obé vypadalo stejně. Jedna osoba četla anglické otázky a druhá to natáčela na mobil. Tipl bych si, že to byl úkol do školy. Prvnímu, který začal otázkou “whats my name?”, jsem nerozumněl skoro nic u holky, co se mne ptala o dvě hodiny později už to bylo lepší, ale angličtinu si asi moc neprocvičila, protože otázky četla a nic jiného neřekla. Možná mi taky moc nerozumněli…

A na závěr ještě ta jediná fotka. Jedná se o Paket Ayam Geprek Gudek. Kuře v křupavém těstíčku, velejemné hovězí, rýže a ještě něco. Spolu s colou, do které jsem si dal vyjímečně led, za pěkných 45korun. To čili jsem na stole nechal 🙂