Ještě jedno video z pod Haramoše, tentokráte s oslíkama.

Odlet.

Váha na skardovském letišti působila krapet archaicky stejně jako výjezd zavazadel přímo ven, jelikož tu ale mají jen jeden odlet za den tak to postačuje.

Letadlo parkovalo mezi dunama kam nás popovezl autobus. Přijeli jsme zrovna do rozmíšky vojáků kdy jeden stále ukazoval na kalašnikov naštěstí to ale netrvalo dlouho a mohli jsme z autobusu vystoupit. Let trval hodinku a i díky tomu že jsme dostávali občerstvení to opravdu uteklo.

Nanga Parbat jen tak tak vykukovala z oblačnosti.

V Islamabádu jsem toho mnoho nenachodil. Na pokoji jsem měl klimatizaci s televizí a venku jsem byl za deset minut zpocenej. Trasu jsem měl ke stánku kde dělali hamburgery a ovocné milkshaky což se pěkně doplňovalo. I u nekořeněné varianty totiž přišel následný mléčný nápoj vhod. Po cestě byla i masná sekce s kuřaty a kozíma hlavama kterou jsem se kvůli nepříjemnému zápachu snažil projít co nejrychleji.

Zpráva od pákistánské vlády u odletů na letišti aby se lidé modlili za prosperitu země mně osobně přišla dost defétická. Let zamotnej nic moc. Na výběr byl jen jeden oběd. Do hlavního jídla jsem trochu rýpl ale byla to klasická pákistánská kořeněná kuchyně a myslím že ani ne moc povedená, moučník byl ješfě horší. Alespoň tedy džus a čaj. Před příletem servírovali dost suchej sendvič kterej zachránil přiloženej kečup a docela slušnej moučník. Z klimošky v hotelu teď smrkám a před sebou mám šesti hodinové čekání na noční autobus do Falmouthu.

Do Skardu a ve Skardu. Dnes bude hodně fotek… 

Hotelový pokoj v Khamlu. Podle ceníku v recepci za 4000 nicméně po telefonátu řidiče majiteli do Islamabádu jsem platil polovinu tedy cca kč 350.

Hned u recepce jsem se pokaždé lekl vycpaného kozoroha který je symbolem Baltistánu.

Hotel měl velkou zahradu s výhledem což byl asi jediný luxusni prvek. Když to tu bylo nové tak interiér asi vypadal nóbl teď už ale dost zašel.

Cestou dolů k autobusu procházím kolem několika pil.

Na dveřích autobusové kanceláře byl veliký visací zámek, hned mne ale zmerčil řidič sdíleného auta do Islamabádu a já se tak pohodlně vezl za pětset rupek na předním sedadle se spoustou místa okolo. Hned za Khalu zajíždíme k čerpací stanici kde je dost plno. Po pár diskuzích a spoustě troubení se dostává řada i na nás a můžeme pokračovat. Řidič jede závodním stylem a asi i proto to prý do hlavního města stihne za 20 hodin.

Malé suzuki by bylo asi o kousek levnější, ale všechna vypadala dost plně. Padesát korun za pohodlí s klidným srdcem obětuji.

U policejního checkpointu už sahám po pasu, projíždíme ale bez zdržení.

Na zadním sedadle sedí Islamabaďan co se vrací z návštěvy rodičů. Manželka nikde jen dvě děti. On prý prodává potravinové doplňky, žena dělá na americké ambasádě. Tradiční sever a progresivní velká města přeci jen budou rozdílná. Dvacetihodinovou jízdu chlapci nezávidím už proto že děti začaly pobrekávat už od začátku a jestli řidič bude pokračovat v agresivni jízdě tak se asi moc nevyspí. Mají jet přes Deosai a Kašmír a tak alespoň budou ze začátku mít na co koukat.

Pokoj ve Skardu mám za 1500 rupií a působí lépe než včerejší. Alespoň tu funguje tv i když se jedná o malou obrazovku. I tady je kuchyně drahá i tak si ale objednávám čaj, kuřecí sendvič a hranolky. Kromě manga a meruněk je to při poledni mé první dnešní jídlo.

V koupelně nechyběl krom vany ani pisoár.

Bojler nefungoval a tak byl importovaný galvanizovaný kámoš na nic.

Ani tady nechyběla vycpaná zvířata jen nepůsobila tak hrozivě.

Po obědě jsem vyrazil do ulic. Bylo pod mrakem a tak jsem ani moc netrpěl vedrem. První fotka – prodavač kokosu.

Místní polodrahokamy se nedávají jen do náušnic a náhrdelníků ale vsazují se i do prstenů.

Když fotím lidi tak většinou čekám na jejich svolení, tenhle jenom procházel, čas nebyl a asi se mu to zrovna moc nelíbilo. Možná byl jen ve stresu jak s vozejkem zablokoval celou silnici.

První nákup – půl kila vietnamského zeleného čaje za 300 rupií tedy za necelých padesát korun. Syn odvážil a zabalil…

…otec převzal a spočítal peníze.

Evropan regulující množství obalového plastu by na první pohled nad nabídkou z pytlů zaplesal, to ale jen do doby než by mu nákup přesypali do igeliťáku.

Je libo trochu soli?

Tržiště na některých místech připomínalo spíše chudou vesnici.

Požární koutek.

Tohle byl myslím opravář bot. Málokdo byl v prostorách sám, většinou se povídalo.

Prodává banány a ještě jich není přejeden 🙂

Hory hrnců a jiného nerezu.

Google už dělá i do dámských sandálů 🙂

Kuřecí sekce.

Levý nebo pravý pařátek?

I sbíječka jde na trhu koupit.

Pár detailů z náklaďáku.

Dekorují se nejen velké náklaďáky ale i vozíky.

Pneumatiková sekce, tadu už asi igeliťák k nákupu nedostanete…

Jeden ze skardských ševců. Jednoho jsem využil v Astore aby mi přidělal dírku do opasku a klidně bych teď mohl využít tohodle pro tu samou činnost.

Je sice pod mrakem ale i s výhledem na Islamabád a na letní Evropu koukám po sandálech. V nabídce jich je spousta ale velikostně končí někde kolem 42-43 a to i v pánské sekci.

Dovoz mouky.

U ženských šatů pouze muži jako prodavači.

Nejen nové zboží je tu k dispozici ale i spousta secondhandu.

I já měl v plánu nakoupit a skončil v tomhle malém krámku.

Za týden tu mají oslavu vzniku Pákistánu a začínají se prodávat vlaječky a jiné drobnosti s půlměsícem.

Večer už bylo jenom 28 stupňů a tak se dalo koukat na místní sport.

Co se pasu týče tak tu prodávají jednu univerzální velikost. Žádné přidávání dírek do pásku a já konečně budu mít možnost staré kalhoty vyprat a i trochu povyspravit díru na zadku.

Z dnešního nákupu. Čepice – 500(kč75), oranžové triko s K2 800(kč120), kalhoty a halena 1200(kč180), sandále 1300(kč200) plus ještě ten zelenej čaj. Až se mi zdá že používám špatnej kurz. 

Při odjezdu jsem na hotelovém pokoji nechal krom odpadků i plynovou kartuši a pohorky. Pohorky nejen že byly nasmrádlé a bylo v nich teplo, ale také jim začala odcházet podrážka. Možná bych je do krosny nějak narval ale byly by to i další necelé dvě kila navíc. O cestě do Islamabádu a pobytu v hlavním městě zase příště.

Gašebruny? a přejezd do Khaplu.

Se skupinou jsem ještě poobědval a odpoledne už si šel po svém. Namířeno jsem měl na Humbrok ze kterého měla být vidět K2 a já doufal že i Gašebruny I a II. Kopec je hned vedle Hushe háček je v tom, že podle map by to mělo být 2km převýšení.

Poslední dva týdny jsem na zádech nosil jen něco přes tři kila a tak jsem krosnu cítil více než obvykle. Do tmy jsem to nestihl a následující den jsem úplně nahoru také nevylezl. Možná že to bylo tím že jsem skoro nesnídal a ani po tom nic nejedl, ale prostě jsem neměl energii. Asi jsem i trochu ztratil cestu protože na posledním úseku jsem měl problémy i bez krosny. Buď se drolila hlína nebo povolovaly kameny. Když jsem došel k názoru že už žádný vrcholek z obzoru nevyleze tak jsem se zastavil, kochal se a udělal i pár fotek. Příjemné bylo že kousek vedle byl zdroj vody ve který jsem nedoufal, nepříjemné že jsem si ani nebyl jistej jestli vidím K2 natož Gašebruny. Bude to chtít ještě googlit.

Sestup k mostku vedle malé vesničky nebyl o moc snažší než výstup, alespoň ale proběhl rychleji. Noc jsem strávil na stejném místě jako tu předešlou, tentokrát jsem si ale stihl i uvařit.

Ranní sestup už byl v klidu a netrvalo dlouho a už jsem překračoval most zpátky do Hushe kde jsem si za 4000 rupek sehnal džíp s řidičem a bez nějakého většího čekání mohl vyrazit směr Khaplu.

Mašebrun neboli K1 nám dělal ve zpětném zrcátku dlouho společnost a zmizel až spolu s prašnou cestou.

Vypadá to jako pěkné zelené údolí nicméně celá vesnice se odtud přesouvá o kus výše kde už stojí nové baráky. Ne, přehrada tu nebude jen zde dochází často k sesuvům a pod padajícíma kamenama se nikomu moc žít nechce.

Z šedé a zelené jsme přijeli do zlatavých polí. O kus dál se pak objevily meruňky které se tu sklízí jak olivy – klackem. V Khaplu jsem si poté chtěl nějaké koupit ale nikde nebyly. Melouny, banány, broskve ano ale meruňky ne. Když jsem se ptal místních tak to vypadalo že jich tu je tolik že by je nikdo nekupoval. Prej ať si natrhám ze stromu až nějakej uvidím a nebo mi je někdo dá jen tak.

Než jsem se dostal do hotelu tak jsme chvilku stáli v “centru” kde vykládání kuřat zablokovalo cestu. Hotel byl celkem mimo zástavbu a tak jsem se kromě procházky na večeři nikam nevypravil. Toť pro dnešek vše. O hotelu a jiném zase v dalším příspěvku.