V pondělí začíná v Anglii první vlna kovidového uvolňování. “Zůstaňte doma” už bude čistě dobrovolné (lidí už je ale všude dost alespoň týden), budou se moci setkávat skupiny až šesti osob, otevřou se venkovní sportoviště nicméně obchody zůstanou zavřené až do druhé vlny za dva týdny. Školy jsou otevřené už od začátku měsíce.

Jsou to dva měsíce kdy nám začaly každotýdenní samotesty, a i když jsem za tu dobu zrychlil sestavování krabičky i vyplňování online dotazníku, tak by mi nevadilo kdyby se s tím přestalo. Je to otrava.

Kolem uvolňování tu vládne optimistická nálada, alespoň tedy k tomu domácímu. Očkovaná je půlka populace (každý nad 50let kdo chce), takže obavy jsou jen z nějaké mutace, na které by očkování dostatečně nefungovalo. Zatímco život v Británii tedy bude v létě už snad skoro normální, tak nad dovolenýma v zahraničí visí velký otazník a obavy nad importem zmutované verze jsou stále dost vysoké. Jak se začíná povídat o kovidových pasech, tak jsem se raději dneska objednal na první dávku vakcíny, která mne čeká v úterý a hnedka jsem si musel objednat i tu druhou, která vychází na půlku června. Pro mojí červencovou cestu domů, bych už tedy měl mít obě dávky a zbyde mi jen doufat, že cestování, alespoň v rámci Evropy, bude fungovat.