Koncem zimy jsem se konečně odhodlal k výměně vodovodních trubek v Mastech. Z nějakého důvodu jsem ani neuvažoval o jiné než plastové varientě. Zásilka z Hornbachu s potřebnýma věcma mi přišla už ke konci mého zdejšího pobytu v lednu a se samotnou prací jsem začal poslední únorový den. Nakonec se to celé protáhlo až do léta. Continue reading
Je na čase zase začít vyprázdňovat zásobník s fotkama z předešlých měsíců. V následujících týdnech tu tedy budou hodně Masty, než se k nim ale dostanu, tak ještě jeden záběr z letadla. Koncem února si tak letím poloprázdným letadlem z práce domů, když si na mracích pode mnou všimnu dlouhých, nekonečných, čar. Jakoby po nich projela nějaká nebeská motorka.
Vrtalo mi hlavou, co by to mohlo být, zvláště když to nebyla jen jedna čára. Jediné co mne napadlo, je stín po výparech (bílých čar na modré obloze) prolétnuvších letadel. Nepamatuji si, že bych někdy něco takového viděl. To, že se jedná o rovné čáry nepřekvapí, ale to, že svírají pravý úhel trochu ano. Možná se jen andělé nudili a začali si připravovat plochu na piškvorky 🙂
Klient byl nedaleko Perranporthu na oslavách narozenin, a já tak měl možnost, zase po nějaké době, zajít na místní pláž. Jsou tu rekordní teploty, kdy se rtuť dostává na 28°C, takže v plánu bylo i zaplavání si. Jelikož byl zrovna příliv, tak byla pláž na své minimální velikosti, což spolu s vrcholící sezónou znamenalo dost lidí na relativně malém prostoru. Díky tomu, že už byl večer, tak tu ale úplně plno nebylo a povedlo se mi tak najít místo, kde jsem nechal věci a šel se na dvacet minut smočit. Po výlezu ven jsem hned vzal foťák a cvakl pár záběrů.
Včera jsem si odpoledne dal trochu delšího šlofíka a večer si ustlal na balkóně. Měsíc zašel ne dlouho po setmění, obloha jasná, a tak mi to nakonec nedalo a vytáhl jsem foťák. Sedíc na matraci cvakl jsem pár záběrů a teď koukám, že na jednom by mohla být vidět i galaxie Andromeda. Dneska si to radši ještě zkontroluju. Zhruba tak si pamatuju jakou část oblohy jsem fotil, a tak si to zkusím zopakovat. Foťák toho přeci jenom za těch 15 vteřin zachytí víc než já pouhým okem. Na západě jsem viděl během hodiny i dva opravdu velké jasné meteory.
Světlý střed by měla být Mléčná dráha a ten flíček vpravo dole Andromeda.
Dneska ráno jsem na televizi pustil fotky z posledních pár dní a jakýsi rejpal 🙂 (kterého nebudu jmenovat když měl před týdnem ty narozeniny) si všiml, že se Vojta prakticky na žádné z nich neusmívá. Během následující hodiny jsem tedy k necelým čtyřista záběrům přidal ještě dalších čtyřicet a věc se podařilo napravit.
A když jsme u těch usměvavých fotek s kloboukem, tak do páru ještě jedna ze včerejšího podvečera.
Po videu ještě pár dalších fotek z jara. Moc jsem nevěděl co s nima, a tak je tu nechám vysázené jednu po druhé. Doprovodný text myslím není potřeba.
Po návratu z Walesu jsem měl stále ještě týden volna. Zašel jsem si do kina na Top Gun a Všechno,všude,najednou, dokonce jsem se byl i podívat na hru Its2030 místních divadelních nadšenců, ale pak už jsem moc nevěděl co dělat. Poslední tři dny byly plné přeháněk, předpověď na další dny už ale byla lepší, a tak jsem vyrazil směr Bodmin Moor na další výlet. Start cesty zadávám do Camelfordu s cílem v Liskeardu s přechodem nejvyššího bodu Cornwallu Braun Willy. Po pobřeží bylo vnitrozemí příjemnou změnou. Fotky z třídenního výletu jsou k vidění po kliknutí na beránka 🙂
Zatímco v Londýně teploty atakují 30°C, tak tady, ve Falmouthu, je o příjemných deset stupňů míň. Když svítí sluníčko, tak je příjemné léto. Teplota moře je jen o pár desetinek pod 15°C, což je pro mne taková mentální hranice, kdy už se dá plavat trochu déle a necítit se úplně zmrzle. Plavací sezóna tedy jasně začíná a já před týdnem zjistil, že tu nemám plavky. Plavat se dá i v běhacích šortkách, ale není to úplně ono. Včera jsem konečně vyzkoušel nové plavky a jako bonus i pomáhal malým káčatům 🙂 Continue reading