Loňská pobřežní cesta konečně kompletně v galerii

Nějak mi úplně z hlavy vypadlo, že v galerii stále nemám cornwallskou část loňské pobřežní cesty. Naštěstí už chybělo přidat “jen” popisky, probrané a upravené jsem to již měl. K vidění zde.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XVIII

Popruhy dopínám a jurtu opouštím už ve čtvrt na osm. Noc byla studenější než jsem čekal, ponožky i boty jsou stále vlhké z předvčerejška.

Alespoň, že dnes zatím nic nepadá.

Kousek za kempem, u úplně jiného pole, nacházím jejich pěknou kovovou plastiku. V létě jsou možná roztáhlí až sem, ale nevím nevím.

Poppit Sands.

Loď na Afon Teifi při odlivu.

Vcházím do St Dogmaels, oficiálním koncem Pembrokeshirské pobřežní stezky.

Dokonce tu mají udělaný oficiální start. Ten jsem bohužel v Amrothu, před pár týdny, neviděl.

V místní hospodě už moc nechybí a kvůli tématicky zbarveným welšským vlajkám, tu nebude místo pro tu britskou 🙂

A to už je Cardigan, odkud mi pojede autobus do Carmathenu.

Jsem tu s natolik velkou rezervou, že se stíhám i v klidu nasnídat. To bude z tohoto výletu prozatím vše. Kdyby vydrželo pěkné počasí o tři dny déle bylo by to pro závěrečný dojem lepší…

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XVII

Počasí je mokré a předpověď tvrdí to samé až do pondělí. Po poledni konečně zachytávám na farmě majitele. Zmiňuju, že jsem nakoukl do jedné z jejich juret a jestli bych se nemohl přesunout tam. Spal bych na zemi, povlečení nepotřebuju, moc by mi to ulehčilo život pro zítřejší ranní balení. V jurtě to bude jednoduší než venku s mokrým stanem a na mokré trávě. Majitel souhlasí a tak mám za £20 jednu noc pod stanem + jednu v jurtě. Super. Hned jak se vrátím ke stanu, tak začínám přesun.

Ještě narovnat zpátky trávu a hotovo, věci už mám v jurtě za mnou. Vše zvládnuto v době, kdy ani nic nepadalo.

Oproti těsnému stanu pohodička. Ještě, že mám co číst. Vevnitř by chtělo vyluxovat. Překvapuje mne, jak to vevnitř vypadá jasně, i když tu je jen vrchní okno. Prosvitávájící plátno tomuto efektu dost pomáhá.

Takhle velký prostor nezadýchám tak snadno jako malý stan. Vytahuju další triko a balím se do spacáku. Bez čepice bych to zvládl, ale z baťohu na mne nějak vypadla, a tak jsem ji oblíkl. Nejúžasnější zjištění bylo, že si můžu vařit na stole a nemusím ven do mokra. Za celý den jsem tak měl tři teplá jídla a šest horkých nápojů. Z jídla mi zbyly, krom železné zásoby rýže s čočkou, jen jedny malé sušenky zítra na snídani.

Jak tu nejsou okna, tak se při otevření dveří vždy leknu, jak je venku nevlídno. Stanovou plachtu mám celou dobu rozloženou přes postel a i po osmi hodinách na ni pár kapek vidím. Před spaním stan ale určitě zabalím, ať se tím ráno nezdržuji. Do Cardiganu to je skoro dvě a půl hodiny podle mapy.cz, autobus mi jede v jedenáct, a tak bych (nasnídanej) rád vyrazil nejpozději v osm.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XVI

Ráno hodnotím situaci a pak zalézám zpátky do stanu.

V jednu odpoledne vyrážím a po chvilce jsem opět obklopen kapradím.

Tato cesta je i součástí International Appalachian Trail.

Přecházím přes oblouk, pod kterým je na jedné straně pěkná pláž a na druhé skaliska.

Poctivě obcházím každý výběžek. Přeháňky žádné, dokonce prosvítá i sluníčko. Větrovku a návlek na baťohu, ale stále raději nechávám.

Kapradí, kapradí, kapradí.

Pohled zpátky, při kterém je zřejmé, že se začíná dělat pěkné světlo.

Krásná obloha, ze které začne za chvíli pršet. Super je, že nefouká, takže se jde pěkně.

A tam na to pobřeží už nepůjdu. Cesta se mi chýlí ke konci a toto je můj poslední výběžek.

Snad první ovce co neutíká, ba naopak se snaží dotírat.

Cesta vede farmou, která je hodně v neuklizeném stavu. Když ji procházím, tak zjišťuji, že na druhé straně má místo na kempování, takže pro dnešek, po 13km, padla. Nejvyšší čas, už se zase šeří.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XV

Pobřeží je tu sice pěkné, ale je velmi těžké trochu sejít z cesty, aby si člověk odpočinul. Plot, zarostlo, útes, nejčastěji kombinace plot s něčím.

Podle mapy jsem měl na pauzu vyhlídlou tuhle pláž na místě zvaném Pwllgwaelod, ale to bych asi moc klidu neměl a písek také nevypadal nejsušejc. Beru tu alespoň vodu a pokračuji na Dinas Head.

Po té, co mám poloostrůvek už téměř obejitý, se konečně vyjevuje plácek, který není zarostlý kapradím, nebo vysokým porostem. Je teplo, nefouká, takže čas na slunění. Výhled mám na další část mé cesty do Newportu, což je to hnědé místo vlevo.

Pláž Traeth Mawr plynule navazuje na tenhle starý hřbitůvek.

A to už jsem u Newportu. Skoro to vypadá, že se nebudu muset zacházet k mostu, a že by se tu při nízké hladině dalo projít.

Podle lidí ve vodě, je hloubka minimálně půl metru a to si nelajsnu. Takže zacházka k mostu. Pes s míčkem nevypadal úplně nadšeně, ale nakonec to přeplaval.

Zacházka je za mnou a začíná mi poslední úsek posledního pěkného podvečera. Mají přijít přeháňky a být zataženo. Možná si zítra dám i volný den, abych nemusel balit mokrý stan, to bych ale musel najít nějaké pěkné místo.

Stejně jako dopoledne. Plot/sráz, plot/kapradí. Nikde žádné místo a mraky se stahují. Nakonec se jeden, trochu svažitý, plácek hned vedle cesty objevuje a i když má k ideálu daleko, tak já ho beru. Jak shodim baťoh a vytáhnu stan, tak se začne zvedat vítr a chvilku po něm se rozprší. Stavět stan za deště, větru a šera nic moc. Naštěstí se mi věci, které nemám zrovna na sobě, daří udržet, spolu s vnitřkem stanu, jakž takž suché. Uvidím, jaké bude počasí zítra.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XIV

Ráno mne řádně vykouknout ze stanu a začít se pakovat, donucuje až dusot kopyt. Naštěstí se nejedná o vlezlé krávy, ale o koně, kteří si raději drží distanc.

Kámen upomínající na vylodění Francouzů během Napoleonských válek. V městečku si pak čtu příběh a pamatuji si zhruba (čísla ±) tolik. Přistály dvě lodi, 400 vojáků, 800 trestanců. Plánem bylo obsazení městečka Fishguard a tím umožnit pořádné vylodění a invazi. Postavilo se jim 200 místních. Francouzi se natolik věnovali ukořistěnému alkoholu, že je místní zpacifikovali za tři dny . Ztráty na životech – Francie 4, Británie 2.

Na pobřeží se místo Francouzů objevují tuleni.

Jak se tak natlačuji na ostružiní, abych lépe viděl na tuleně, tak málem zkopávám zlatohlávka.

O kousek dál dávám pauzu s tím, že si do uší pouštím podcast a občas kouknu na hladinu, jestli se něco neděje.

Medůza.

Tuleni tudy jen po jednom proplouvali. Vykoukli, koukali, pak se potopili a byli zase fuč. Byl z toho tří hodinovej veget.

Asi po deseti minutách zpátky na cestě, si to proti mně najednou rázuje jezevec. Nevím jestli mne zaregistroval, ale nakonec mizí ve vysoké trávě. Já myslel, že jezevci jsou venku jen večer a ne ve čtyři odpoledne. Ale nestěžuji si 🙂

A to už jsem nad přístavem, kam zajíždí i trajekty z/do Irska. Ve Fishguardu si dávám ryby s hranolkama a dokupuji i další proviant. V baťohu mi totiž zbyla už jen železná zásoba v podobě mixu rýže s červenou čočkou a trocha rozinek.

Po kratší pauze na trávení a oblečení dlouhých kalhot, mne s doplněným baťohem, čeká cesta do Dolního města.

Někdo už opravdu nemá ty kytky kam dávat…

Asi tak půl hodiny za Lower Town rozkládám stan. Opět téměř za tmy. Super den.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XIII

Odcházím z louky, na které jsem spal. Mraky se ještě úplně nerozhodly, jestli nechaj slunce svítit, takže raději dlouhé kalhoty a větrovku.

Vypadalo to, že slunce vyhrálo a já se dokonce odhodlávám ke koupeli na malé, bezejmenné pláži, kousek za Abercastle.

V potoku si přepírám i ponožky, a když je vyložím na kámen na uschnutí, tak se zase objevují mraky. Když odcházím, tak místo kde jsem stál v moři je už na suchu a ponožky jsou stále navlhlé.

Tady je trochu oklika kvůli nestabilnímu útesu. Mne zaujalo, jak je cesta zarostlá sedmikráskama. Zelená louka a bílá cesta. Jestli to něčím vysypali?

Definitivně se vyjasnilo, ale díky větříku to na nějaké větší pocení není ani při stoupání.

Cíl dne maják na Strumble Head.

Poslední pohledy zpět. Zítra už to nebude chůze na severovýchod, ale jen ten východ.

Devět hodin. Strašně se to táhne, pobřeží si vždy vymyslí ještě nějakou kličku a já se začínám obávat, abych to dnes stihl do tmy.

O hodinu později jsem konečně u majáku. Parkovištěm procházím asi půl hoďky po západu slunce a maják jeho plochu prosvítá v pravidelných intervalech. Ještě kus jdu, abych byl trochu dál od středu dění, a pak narychlo stavím stan. Má být hezky, takže stavbu flákám natolik, že mi zbydou čtyři kolíky 🙂

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XII

Opět hezké ráno a mírný studený větřík.

Pláž v Abereiddi.

Traeth Llyfn.

Porthgain. Na rybu s hranolky nemám chuť, hospoda začíná vařit až v pět, takže si dávám čekací hodinovou pauzu. Opět si vybírám lasagne. Když odcházím, tak úplně nacpanej nejsem, ale po pár minutách už se cítím plný a chce to zažívací pauzu.

Do samotného Trefinu nezacházím, nicméně u pláže mají takovouhle pěknou řadovku, která mi za fotku stála. Lidi na večer vždycky zmizí, a když je takovýhle pěkný světlo, tak je to paráda.

Na západě jsou mraky a než za ně slunce zajde, tak ještě jeden záběr. Kousek za tím dlouhým výběžkem rozkládám stan. Pršet nemá, ale i přesto právě začíná. Oči se klíží, jdu spát.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XI

Krásné počasí na snídani. Předpověď tvrdila zataženo, takže milé překvapení.

Ráno si krátím pokusy s dlouhou expozicí záběrů.

Je to opravdu mimozemšťan táhnoucí vozík, nebo se mi to jenom zdá? 🙂

U Rhosson Ganol si fotím ovce. Na pozadí dvě stanice pobřežní hlídky. Zastavení u nich pozmění můj dnešní plán.

Chtěl jsem dojít do Whitesands Bay a tam se nasnídat, místo toho ale nastupuji na okružní plavbu kolem ostrova Ynys Dewi s výkladem. Když jsem procházel kolem, tak bylo čtvrt hodiny do odplutí, £32 jsem obětoval a najednou nastupuju, právě z mola pobřežní hlídky, na loď. Pěkně šup šup.

Výklad je opravdu skvělý. Dřív tu prý byli i puffini, ale dost tu na skalách troskotaly lodě, na ostrov se z nich dostaly krysy a to byl konec zdejší kolonie těchto roztomilých ptáků. Někdy před deseti lety se, díky pomoci novozélandských expertů, krys zbavili, ale puffini se nevrátili. Když je se zkoušeli přestěhovat z nedalekého ostrova Skomer, tak jim vždy ulítli zpátky domů. Tuleně tu ale mají, a právě se k nim blížíme.

Pohodička.

Je to tu ale hlavně o ptácích. Jména si nepamatuju, ale vím, že jsem na nebi viděl sokola. Prý jim denně stačí lovit jen 2,5 hodiny. Když jsem se zeptal, co dělají po zbytek dne, tak prý sedí na větvi a šetří energii.

Za hodinu a půl jsme zpátky.

Na lodi bylo i dost výkladu o geologii, tak si trochu více všímám vrstev.

Konečně Whitesands. Turistů stále plno.

Po nutné pauze na vytrávení jdu zase dál. Za chvilku se od Irska začne rychle zatahovat. Teď je stále pěkně, ale maják na Strumble Head (vlevo) i tak bliká. Stan stavím pod tím kopcem vpravo. Možná zbytečně brzo, ale nechce se mi riskovat. Pár kapek už totiž prolétlo. Pravidelné mírné přeháňky nicméně začínají až v deset, kdy to tady začínám sepisovat.

Category: Uncategorized | Comments Off

Pembrokeshire XI

Ráno nahazuji bágl a jdu zase dál.

Varování o zrádnosti útesů jsou, už od začátku, téměř na každém sloupku.

Procházím okrajem Solvy. Je tu kolem dost lidí. Děcka mají příští týden prázdniny a čtvtek s pátkem budou, kvůli královninýmu diamantovému výročí vládnutí volné, přesto doufám, že to je hlavně kvůli slunečnému víkendu.

Voda je studená, a tak frčí kajaky.

Dokonce vidím i houby.

Večeři jsem měl v plánu v občerstvení v Porthclais, zavřeli ale 20 minut před mým příchodem. Nevadí, popocházím o kus dál, lovím jídlo z baťohu a dávám další delší pauzu.

Kolem osmé už je kolem minimum lidí a já docházím na jihozápadní cíp.

Spát budu na tom osvíceném pahrbku. Na západ ode mne už je jen ostrov Ynys Dewi. Zítra na sever.

Category: Uncategorized | Comments Off