První máj, venku je krásně a já tu o Vetřelcích 🙂 Jednička (original cut) a dvojka (director cut) pěkně za sebou na velkém plátně v kině v Truru. Obojí jsem už viděl, ale nejspíše jen jednou a určitě už před hodně dlouhou dobou. Některé obličeje mi zpětně vypluly v paměti, scénky jsem si pamatoval asi jen tři, povětšinou jsem tedy byl napnutý, což bylo fajn. Kino vyprodaný, zážitek výbornej, a to možná i proto, že 40let staré scifi je takové retro scifi, a není to tak jen o budoucnosti, ale i o minulosti. Vetřelec (1979) i Vetřelci (1986) tedy za mne stále ještě drží, ale v televizi, s reklamama, bych je asi určitě oželel.