Grüssen aus Deutschland, ale dalo to více práce než jsem čekal.

Noc i ráno pěkné takže nebylo třeba ani rozbalovat plachtu. Dokonce nepadla ani rosa.

Pohled na Horskou hlavu byl možný jen a díky pasece. Je to tady hezký, je na co koukat, ale fotit se to kvůli větvím moc nedá.

Druhý den a druhá chyba v plánu. Po cestě po které jsem chtěl jít to není dovoleno. Já to tedy nakonec zkouším, ale když dojdu na dohled státní hranici tak tam na sloupku, hned vedle závory, vidím dva solární panely. Napadá mne, že by na to mohli mít napojený nějaký čidla (což je zpětně asi blbost) a tak se raději, i přesto že kolem není živáčka, vracím.

Nechtělo se mi scházet do údolí a tak jsem zvolil třetí cestu. Tu jsem na mapě neměl a ona také po nějaké době skončila, ale podařilo se mi napojit se na jinou a u té byly třeba tyto zbytky mostu.

Nebo i studánka. To proč se jmenuje Žlutá jsem zjistil až při přelévání do čiré flašky.

Cesta mne nakonec zavedla skoro až do Mezní Louky do které jsem právě nechtěl původně scházet. Jedno stoupání mi to ušetřilo, ale zašel jsem se o několik kilometrů a napojování se na cestu nebylo úplně nejpohodlnější. Tady si dělám oběd kousek před napojením se na zelenou značku.

Dolů do Hlubokého dolu.

Zbytky bývalé vesnice Zadní Jetřichovice a německé skály.

Hranici zde tvoří potok Křinice přes který vede menší mostík.

Vzhůru. Snad bude nějaký výhled.

Kdyby nebylo zarostlo tak by asi i byl. Tak jako tak cesta vede hnedka zase dolů.

Že by Čertův klín 🙂

Pěkný převis, jmenuje se Hickelhöhle. (Už mi při psaní mrznou prsty, proto tak stručně)

Je pět hodin a tudy bych býval byl před šesti hodinama přišel, kdybych se nelekl malých solárních panýlků, kterých tu následujících pár kilometrů vidím ještě několik.

Na hranicích jsem vodu nevzal a od té doby žádný zdroj a podle mapy to nebude lepší ani dál a tak odbočuji k vodopádu. Voda tu sice padá, ale vodopád si představuji jinak. Vyndávám ešus z baťohu a čekám až mi nakape. Pěkný místo, jen tý vody mohlo být víc. Jmenuje se to tu Richtergrotte.

Po chodníčku dále a dále. Začínám být unavený a podle fotky i nějaký skřivený. Je čas najít si místo na spaní. Po nějakém s pěkným výhledem koukám už od vodopádu.

Konečně výhled. Saské kopečky a Labe. Zítra ráno snad odtud bude výhled ještě lepší.

Vybírým si místo v lesíku asi dvěstě metrů od vyhlídky a když zalezám do spacáku tak z něj cvakám poslední dnešní fotku.