První co jsem dnes udělal bylo sladění času ve foťácích abych se z toho po návratu při evidaci nezbláznil. Kompakt byl o tři hodiny pozadu a u nikona bylo jen chybné časové pásmo.

Jakmile byly technické věci hotovy tak zabalit a na vyhlídku. Nejdříve pohled k Drážďanům.

A potom k Čechám. Viditelnost mohla být lepší…

Pak přes vrchol Große Winterbergu bukovým lesíkem mírně z kopce. Na Winterbergu je chata a rozhledna, já tu ale neviděl ani živáčka. Možná jen bylo moc brzy.

Opět jsem trochu měnil plány a dnes dokonce k lepšímu. Při sestupování z Winterbergu jsem minul odbočku (která tam možná ani nebyla), což jsem zjistil až u rozcestníku téměř úplně dole. Plán byl jít po vyhlídkách a tahle neměla být moc daleko. Ukázalo se že to je pěkná stoupačka a já měl pocit zdolání pořádného výstupu. O to více se mi líbil výhled.

Pohodička.

S baťohem bych se na to místo ale nedostal. Mapa je tu občas zavádějící a ne každá cesta k vyhlídce je opravdu cestou.

Bylo tu i pěkné místo na pozdní snídani. Když jsem dojídal tak kolem procházela dvojice starších dam, takže ten výstup zas až tak dramatický nejspíš nebyl. To dělá ta krosna, která dodá i procházce sportovní význam 🙂

Z vyhlídky jsem se už nevracel zpátky dolů jak jsem měl původně v plánu, ale raději pokračoval po značce. Nebyl jsem si jistý co to bude za cestu, ale dámy se nevracely tak by měla být schůdná. Překvapivě jednoduše jsem se dostal k rozcestníku a odtud pokračoval po Mahlerweg. Toto byla volba, která z dneška udělala den, kdy jsem tu toho viděl nejvíc. Úzké průchody, dramatická převýšení, pískovcové tvary i daleké výhledy.

Vidíte tu paní v rohu? Dole jsem ji viděl více z blízka a podle šedivých vlasů bych řekl, že už dlouho není juniorka. Byl tam s ní (asi) instruktor, ale i tak dobrý výkon. Já bych si netroufl.

Mně bohatě stačilo toto uskupení úzkých schůdků a žebříků.

Šup a najednou jak v nějakých kulisách, to když procházím Schrammtorem.

Kamenných hlav jsem viděl několik.

Podle mapy fakt netuším co by to mohlo být. Rohnspitze ne, spíše Sandloch, bude to chtít na popisky jinou mapu.

Pohled na západ přínáší siluety jak z westernu.

Občasná výhledová okénka potěšila. Toto je podle mého Rohnspitze i když špičaté to tedy není. Spíše taková variace na Stalinův pomník.

Mini pidi pískovcová brána překvapila.

To už jsem ze žluté zpátky na modré a to na vyhlídce kde už jsem před pár hodinama byl. Podvečerní světlo je ale mnohem lepší než to polední.

Z Mahlerovy cesty scházím až kousek před mým nocovištěm. Potřebuji totiž vodu a zde by podle mapy měla být studánka. Ta tu sice byla, ale suchá. Zachránil mne malinký čůrek potůčku. Nebudu o žízni a hladu. Hurá.

Frienstein, tady bych někde rád zabivakoval, jen ne úplně na ráně. Nepředpokládám, že by někdo šel kolem před tím než ráno vstanu, ale kdo ví.

Nakonec si nalézám místo o trochu doleji. Na vyhlídku to mám kousek a i když sem z jednoho úhlu vidět je tak mne to netrápí. Co jsem ale podcenil je ten kámen vedle. Sice mne kryje, ale z díry zpod něj se mi zdá, že proudí chladný vzduch. Možná proto jsou všude kolem borůvky a jen tady ne. Nu což, zachumlám se do spacáku a spát budu na pravém boku.