Výlet končí dnem pěkných výhledů.

Na pasece koukám co bych si vyfotil a vybírám třeba hrnek…

…a pařez.

Doteky podzima v jarním slunci.

A opět vzhůru do skal.

Kousek od Úzkých schodů.

Toto ani jako vyhlídka není značené, mne k pauzš stačí ale jen málo 🙂

Po pauze přichází těžká dřina při provlékání se soutěskou. Opravdu je to tu dost úzké, věci z báglu ale sundávat nemusím. O pár set metrů dále jsem dokonce potkal i běžce. To musí být zajímavé zpestření běhu do kopce – žebřík.

U Cipíska. Pěknej šutřík a i kolem bylo pár zajímavých skal.

Třeba tahle, kde jsem se zrcadlovkou snažil vyfotit pavučinku v jedné z děr. Kvůli hloubce ostrosti to chtělo udělat tři záběry a pak je zkombinovat v počítači, nicméně to by ty záběry musely být stejné.  Jak větřík povíval větvema tak se neustále měnil stín a světlo a tak jsem to nakonec cvakl kompaktem.

Tohle je taky se Sony rx100. Jsem opravdu překvapen co všechno tenhle foťáček umí, hlavní výhodou je ale právě ta kompaktnost. Vypadá to, že to bude můj hlavní foťák a zrcadlovka bude pouze na super záběry 🙂

Mám trochu zpoždění a tak na Louku na Tokáni dorážím akorát na oběd. Gulášová polévka, hermelín a jeden a půl piva za 250. Malé pivo stojí to samé jak tatarka (kč20), kdybych se byl býval podíval do podrobného jídelníčku tak bych si ji asi nedal. Také jsem si popletl oblohu s přílohou 🙂

Jaro na nebi i na zemi.

Oproti saské části má ta česká plno infotabulí. Na této se mi líbila hlavně ta fotka na jiné zase psali, že výroba dřevěného uhlí byla natolik závislá na know how místních, že jim po válce pozdrželi odsun.

Tady to vypadá, že žádné větve překážet nebudou – vyhlídka Rudolfův kámen.

Po zdolání pár žebříků jsem na vrcholu. Trochu to tu smrdí močí, ale výhled tu je. Ráno nebo večer by byl příhodnější čas. Zde pohled na východ.

A zde vpravo na kužel Růžové.

O kilometr a kousek je další vyhlídkové místo – Vilemínina stěna. Je odsud vidět i na další rozhlednu (Mariina vyhlídka), na kterou ale nepůjdu. Raději počkám zde. Myšlenka je taková, že když se tady na hodinku natáhnu tak bych poté mohl mít lepší světlo.

V údolí jsou vidět Jetřichovice. Jestli se sem někdy podívám abych se zašel podívat na vyhlídková místa u Právčické brány tak to bude jednodenní trasa Hřensko-Jetřichovice (nebo opačně).

Během pauzy se mi zatáhlo. Růžák sice vypadá lépe, ale zbytek si pohoršil.

Balzers Lager (tokaniště). Sloužila jako úkryt pro místní nejen během tetřeví sezóny. Teď je v ní vytesán německý nápis z roku 1632 hlásající: Kdo je mistrem? Ten kdo něco vymyslel. Kdo je tovaryšem? Ten kdo něco umí. Kdo je učněm? Každý.

Havraní skála vypadala jak kdyby nad ní něco vybouchlo.

Tady by se sluníčko bylo hodilo. Už jsem v údolí a mám výhled zpátky na Vilemininu a Mariinu skálu.

Procházím Pfeiferovým lesem na jehož začátku je několik skal.

Jedna ze skalních věží se tu jmenuje Hezoun, tu jsem ale, stejně jako Šviháka lázeňského, (asi) minul.

Odkaz na nedávno žijícího lesníka který to tu spravoval.

Kratinká pauza na místě kde se zelená napojila na červenou, kterému se říká Pohovka.

Je mi jasné že nestíhám a tak místem kde stával Smyk Gärtner Bloß kudy se posílalo dřevo dolů jen probíhám.

U Skalní kaple KNY se už ale zastavuji, alespoň na fotku. Na rozcestí Česká silnice se opravdu napojuji na silnici a po této prastaré stezce se šlape pěkně rychle. Její druhý konec ústí do Saska na přechodu kde jsem čáru přecházel před pár dny dvakrát i já.

Jak je na fotce vidět tak jsem to k Malé Pravčické bráně za světla nestihl. Kousek od Šaunštějnu jsem dokonce odložil krosnu abych do kopce postupoval rychleji, ale ani to nepomohlo. Šaunštejn vypadal na pěknou vyhlídku, ale za šera by se mi na žebřík nechtělo ani kdybych neměl namířeno ještě jinam. Světlo přes ledku mi v telefonu přestalo kvůli stavu baterie fungovat u tohodle záběru kde jsem se snažil zapózovat pro měřítko.

Další pokusy už jsem osvětloval jen displejem a fungovalo to spíše lépe. Tím že z obrazovky nejde tak jasný svit ji preferuji i pro chůzi. Bál jsem se, že mi baterka dojde a tak jsem si nesvítil plně bílým ale trochu barevným displejem. V lese už byla opravdu tma a moc příjemně se nešlo. Ještě zbývalo najít bágl a pak zpátky na hranu Národního Parku a do hajan. Autobus mi jede ve třičtvrtě na sedm z o pár set metrů vzdálené Vysoké Lípy, takže budík na šestou. Po půlnoci kolem projde noční chodec jinak klídek i když mi je trochu teplo.

První den u velké Pravčické brány poslední u Malé. Alespoň symbolicky jsem uzavřel můj výlet Česko-Saským Švýcarskem. Za celou dobu ani kapka deště nebo rosy. Má první cesta se stativem a i když jsem ho použil jen pro pár fotek tak ho asi přidám k výbavě na výpravy se zrcadlovkou. Jak jsem si po Walesu myslel že v nových ponožkách se mi nepotí nohy tak to bylo počasím a ne materiálem. Připadlo mi, že jsem celou dobu byl v lese. Hezký týden.