Ta měla v neděli s mamkou a Kari namířeno na zahrádku a tak jsem se přidal. V autobusu jsem tak jako oni obsadil jednu sedačku. Pak už jen stačilo vyjít kopec od zastávky a byli jsme na místě. Nejdříve trochu zábavy s hračkama…

… pak ale k tomu proč sem Anežka vážila cestu. Póza pro narozeninovou pozvánku. Okolí se aranžovat nemusí, ale i tak to chvilku trvá než má děda použitelný záběr.

Na další pokusy už trpělivost nebyla.

Bylo totiž třeba vyzkoušet, jestli tohle bude dobré místo na pískoviště.

Plácat by se dalo až do večera, my ale jedeme do Letňan, aby si Anežka mohla odškrtnout další bod nedělního programu a sice návštěvu chrchlající babičky.

Podle sluníčka to stále vypadá na neděli, ale už je úterý půl osmé ráno a Anežka je na své první cestě do školky. Já této příležitosti využívám abych se vykopal z bytu a z Lahoviček pokračuji na Baterie kde si podávám žádost o pákistánské vízum.

Následující den už mizím z velkoměsta a mířím na východ. Už z autobusu byla vidět zajímavá plastická oblaka nad Krkonošema no a ani nad Orlickejma horama to nuda nebyla.

Prej “kdybys neměl co dělat, tak by se hodilo vytáhnout ten pařez na sadu, prácička asi na tři hodinky”. To jsem si naběhl. Hruška mrška vedla kořeny pěkně dolů a ještě ve více patrech. S díky jsem přijal pomoc traktoru. Na první pokus se pařez ani nehnul. Po dalším hrabání se mi podařilo najít další dva kořeny a na druhý pokus už se alespoň trochu hýbl, na vytáhnutí to ale nebylo. Objevil jsem ještě další dva a třetí pokus už vyšel. Práce na tři dny 🙂

Poslední kořen už přerval traktor a po pravdě, samotný pařez byl natolik těžký, že bych ho ze země sám nevytáhl ani kdyby měl jen ty horní kořeny. Ta fotka se mnou dost zkresluje, díra to byla veliká a pařez ještě o tóóólik větší!

Pak už zbývalo jen zavést díru převážně jablečnou hmotou z kupy za stodolou, zasypat hlínou, dát zpátky drny, uhrabat a trochu prolít vodou.

Kočky mezitím trpělivě čekaly až někdo vejde do baráku a konečně otevře novou konzervu.

Po odpočinkovém víkendu kdy pracovali hlavně rodiče jsem se v pondělí koukl do stodoly na kola která dovezli z pražského sklepa.

V kóji si něco labužilo na ropných produktech, takže renovace nebude jenom o namazání. Na retrocyklo.cz objednávám nějaké díly a než je doručí tak mám čas na něco jiného. Za pár dní zjišťuji, že jedinou chybně vybranou položkou jsou šlapky u kterých jsem vzal menší průměr závitu. Ty staré orezlé se mi daří alespoň trochu promazat takže se točí, jen nevím jak dlouho jim to vydrží.

O víkendu táta ořezával stromy a nakupilo se z toho dost větví a to i přesto, že nebylo úplně doděláno. Poslední výhony jsem oštípal ve čtvrtek a měl tak možnost si vyzkoušet výborné nůžky na násadě. Nemohl jsem věřit jak silnou větev jsou schopny střihnout. Pak jsem je tedy několikrát přecenil, ale i tak jsou výborným pomocníkem. Ta větev přede mnou je nicméně řízlá pilou.

Zatímco tedy na sadě je luxusní hmyzí hotel, tak vedle stodoly je nyní velkokapacitní hmyzí ubytovna 🙂

Po odklizení pařezu a ořezání výhonků je tedy práce na sadě (minimálně pro mne) hotova. Dokonce to přežily i malé narcisky. S tou šedou oblohou to tak nevypadá, ale prokouklo to. Teď ještě ta kola.

Hlavně z toho dámského mám radost, vypadá k světu. U obou nové duše, pneumatiky, bowdeny, lanka, brzdové špalíky a sedla. Pro Favorita bohužel neměly skladem rukojeti, takže ty jsou nové jen u Velamosu. Ani u jednoho bicyklu jsem nebyl moc nadšenej z usazení zadního kola a ani u jednoho jsem nic nedělal s elektrikou, takže světla (zatím) nesvítí, pojízdná ale jsou.

Při pálení velké krabice ve které přišly díly na kola jsem si v pátek sedl ke knížce K2 Královna hor a i když Pavel Bém má své kontroverze tak tahle bichle se mu povedla a hlavně jeho příběh ze sestupu stojí za to. Já jsem zvědav jaké podmínky a počasí budu na Baltoru mít v červenci já.