Opět trochu delší den než jsem si plánoval, ale konečně spím s výhledem na moře.

Nejdříve bylo třeba se dostat na druhý břeh. Na silnici odklízeli písek takže ve vesnici nebyl žádný provoz. Převoz byl pěkně označen a ještě na něj upozornila právě odplouvající loď.

Intervaly jsou jen 15-20 minut a tak jsem se jen narychlo podíval kolem. Z jedné tabule jsem se třeba dozvěděl, že na zdejších plážích si vojáci trénovali vylodění v Normandii, protože jsou těm francouzským podobné. Co už jsem věděl je, že přívoz závisí na stavu vody, takže se jeho provozní doba řídí přílivem/odlivem, každý den jen pár hodin.

A toto už je Appledore. Převozník si se mnou chtěl stále povídat, což by mi nevadilo, ale jak se na mne otáčel tak nekoukal kam plujem z čehož jsem byl trochu nervózní. Na palubě byl ještě druhý člen posádky který vybral jízdné £1,50 a pak mi dal bezpečnostní instruktáž – nevstávat a tady jsou vesty. Plavba trvala asi pět minut.

Cesta vedla pěknou uličkou u přístavu.

Kolem restaurace U bobra.

Krátký výhled na ústí řeky a duny.

A pár detailů. Začneme hlavama nad dveřma.

Malý vklíněný domek.

Klepadlo.

A skončíme pěkným truhlíkem. To vše v jedné ulici.

Před golfovým hřištěm jsem si dal pauzu, během které se spustila slušná krátká přeháňka, což asi bylo důvodem proč poté na hřišti nikdo nebyl. Když jsem šel kolem tak jsem si říkal že to vypadá pěkně, ale stihl jsem jen dva rychlé záběry. Pak jsem zahlédl lidi a po chvíli přilétl míček a tak jsem se zase raději vrátil pár metrů na cestu.

Tyhle budky jsou ve Westward Ho!. Ano opravdu se to píše s tím vykřičníkem. Chvíli tu chodil do školy R.Kipling a na jebo památku tu mají na chodníku napsaný první verš jeho If (Kdyby?), který se ovšem špatně čte. Kdyby to někoho zajímalo tak jedna budka byla na prodej za 25tisíc liber (Kč750000).

Pohled na pláž. Bazén (asi) vytesaný do skály jsem viděl poprvé, ale zdá se to jako dobrý nápad. Jestli tomu dobře rozumím tak se při přílivu vždy naplní čerstvou vodou, která se má čas ohřát.

Nad Westward Ho! jsem se natáhl a nade mnou zatím probíhali účastníci nějakého tří denního závodu. Když jsem vstal tak už jsem potkával hlavně pochodníky.

Zpátky na útesech.

Opět nahoru dolů. Chtěl jsem skončit dřív, ale ne a ne najít pěkné místo.

Nakonec se poštěstilo. Sice hned vedle Stezky ale za to s výhledem na moře a s krátkou trávou bez trní. Dokonce tu je i signál.

Jsem na lém červeném útesu v jehož hlíně pěkně kontrastují kvetoucí kytky. Stejně jako včera spoléhám na to že nebude pršet a plachtu nechávám v baťohu. Spacák mám v bivy pytli, který je dostatečnou ochranou před ranní rosou. Je jasná obloha takže nechávám ponožky a jdu spát.