Z Minehead do Newquay VIII
Uvařenej a vyřízenej.
Posnídal jsem šest koblížků a vyrazil. Po pár minutách vidím první dnešní pláž a také do kopce se vinoucí schody, které dnes rozhodně nebudou poslední.
Ty bílé tečky na předešlé fotce byli koně na této jsou to sedmikrásky.
“Pokud se potkáte s naším psem ‘Daisy’ nědělejte z toho prosím vědu. Rázně ji prosím přikažte Běž domů! Je to hnědočerný huntaway (Novozélandský ovčák). Daisy je velice přátelská, ví kde bydlí a na příkaz tam odejde. Je to náš pracující farmářský pes a můj nejlepší kamarád, nicméně také pěkně zlobí a ráda zdraví každého kdo prochází farmou.” 🙂
A to jsou ty farmy. Pastvina vedle pastviny.
Konečně jsem vyfotil útesové kvítí kterého je tu plno. Ještě tu je žlutá varianta.
Pláž u Crackington Haven.
Ten samý výběžek (Cambeak) jak na předchozí fotce jen z druhé strany. Zatímco ze severu vypadal zajímavě tak odtud je dost nevýrazný.
Stoupání na útes Rusey jsem si myslel že bude dnes poslední zahrnující schody. Nebylo.
A zas trochu jiné útesy. Vzadu stále Cambeak.
Místo největší krize. Fakt jsem toho měl dost. Podle BBC sice není ani 20 stupňů s báglem na zádech a pražícím slunci v obličeji se to ale zdá jinak. Když sundám batoh a lehnu tak je příjemně. Myslel jsem si že to do Boscastlu ujdu mnohem rychleji a tak jsem si ani nenabral vodu do zásoby a teď pykám. K fotce. Vlevo je mostík přes potok který vodopádem (uprostřed) padá na pláž odkud si ho už převezme zprava moře. Také jsou vidět další schody, které už ale jsou naštěstí poslední. Mne zachránil ten potok. Smočil jsem hlavu, opláchl krk, vypil litr vody a schody šly rázem mnohem snažšeji.
A toto už je Boscastle, alespoň tedy jeho část.
Řadový domek hnedka u přístavu.
A o kousek vedle je YHA hostel kde mám naplánováno přespat. Docházejí baterky a tak potřebuji přístup k zástrčce na delší dobu, aby ještě týden vydržely. Osprchnu se, přeperu triko a ponožky a pak si jdu koupit něco k večeři. Obchod a fastfoody by prý ale ještě měly být otevřeny. Narážím na Fish&chips a než usmaží rybu tak jdu ještě do Sparu pro pivko. Snažím se kupovat v plechovce abych se vyhl otevírání lahve o hranu, tady ale mají jenom čtyřbalení. Když se ptám jestli teda nemají alespoň otvírák tak paní ukazuje ke sloupku a kýve že ano. Když se jdu po zaplacení ke sloupku podívat kde teda otvírák visí a marně hledám, tak paní říká že si ho musím nejdříve koupit. Takže hrana kamene na zídce. Maj to nějak v legislativě, že pokavaď nemaj licensi tak nemohou pivo v provozovně otevřít a vypadá to že ani nechat otevřít.
Boscastle je pěkná vesnička pěkně v kaňonu a když se tudy v roce 2004 prohnala povodeň tak tu podle značek bylo vody nad hlavu.
Kotva z vraku z roku 1843 byla u skal vytažena roku 1975 a teď plní funkci jakési dekorace nebo památníku.
Hostel je hnedka vedle Muzea magie a čarodějnictví, které je snad nejstarší na světě. Zas tak staré ale není, určitě poválečné.
A asi nejdelší fotka co tu zatím byla patří dřevěnému panelu ode dveří muzea. Jestli to je jen koláž symbolů a nebo jestli to dohromady dává nějaký smysl nevím. Po návratu na pokoj jsem úplně odpadl. Uvidím jak bude vypadat zítřek.