Závěr devatenácti denního výšlapu.

Procházím kolem zase dalšího vojenského prostoru. Podle map je nevyužíván nicméně ta bílá polokoule funkčně vypadala. Už asi jenom moniturují.

Tak snad poslední delší schody 🙂

Myslím si že toto jsou poslední Fish&chips, ale zítra budu mít ještě jedny. Tyto byly výborné.

Po obědě opět stoupám na útes a tak mám opět výhled na pláž v Portreath.

Jednu delší pauzu jsem měl už před rybou druhou krátce po ní, takže útesy za Portreath přecházím už se sluncem ne úplně nad hlavou.

Cedule ukazující obcházku z důvodu sesuvu nebo nestabilního útesu jsou teď celkem časté. Když se dá nakouknout tak většinou něco zajímavého vidět je.

Na té pláži vlevo budu trávit poslední noc. St. Ives je na tom vypáleném místě. Začínám trochu spěchat abych si vybral místo ještě před západem slunce a doufám v nějakou pěknou fotku majáku s večerní oblohou.

Cestou na pláž jsem potkal několik fotografů kteří šli proti mně, blíže k majáku, aby chytli pěkmý záběr při západu slunce. Já spoléhal na dlouhý objektiv, ale nakonec mne vypekl mrak. Zatímco vlevo od slunce se to barvilo tak strana s majákem zůstavala šedá. Lidé co šli proti mně měli lepší úhel a tak na to asi vyzráli.

Já byl rád že jsem došel kam jsem došel. Světla St.Ives jsou opět o kus blíže. Pončo a pláštěnku na baťoh jsem použil jako ochranu před pískem místo před vlhkem. Přeci jen je to poslední noc a rosa zas tolik škody nenadělá. Vařím si čaj a místo psaní blogu raději koukám na oblohu. Kvůli pejskařům a úmyslu umýt se v moři řídím budíka na před šestou.

Když ráno nesměle otevírám oči tak mi obraz moc nesedí s tím co jsem si pamatoval ze včerejška. Po nasazení brýlí se to vysvětluje – odněkud se navalil pás mlhy. Čekal jsem východ slunce ale tohle je ještě zajímavější. Všechno kolem je vlhké od rosy a tak se snažím hýbat co nejméně. První fotky dělám ze spacáku a když mám tuhle první vlnu hotovou a mlha na chvíli maják dokonce úplně přikryje tak běžím do moře. Jen na chvíli abych ze sebe smyl smrad. Vařím si čaj, nejdříve se objevují běžci, chvíli po nich pejskaři, já si občas cvaknu obrázek, klídek.

Oproti večeru byla ráno strana se St.Ives méně zajímavá, ale jak se sluníčko šplhalo výše a mlha se rozplývala tak se situace rychle srovnávala.

Po přenesení vlhkých věcí ze stínu dun na sluncem ozářenou pláž jsem ještě chvíli fotil, ale nejlepší doba už byla dávno fuč. Pro tuhle fotku jsem využil snad jedinej kousek ještě stále nepošlapané pláže.

Podél vln pobíhávalo hejno ptáků a něco vyzobávalo. Večer tu byla spousta písečnej blech, alespoň myslím že se jim tak říká, ale co ptáci konzumovali teď jsem neviděl.

Středeční poslední tůra začíná přejitím pláže.

Při procházení maríny začíná být zřejmé proč mne dnes čeká 15km. Řeka tu vytváří zátoku a je opět třeba zajít až k mostu. Nejužší místo řeky kousek u moře má přitom jen pár metrů…

Hřbitov v Uny Lelant. Do teď jsem šel nudným městem odteď mne čeká více stínu z vegetace a i výhledy na modrou hladinu.

To už jsem na druhé straně řeky od místa odkud jsem vycházel. Už je to jen kousíček.

Tam jsem spal. Už je téměř poledne a já vzdušnou čarou ušel asi kilometr.

A ještě jedna schovaná zátoka.

Výhled na pláž v St.Ives. Nádraží je nedaleko a do centra jsem ani neměl v plánu jít. Už jsem tam byl před třema lety, to mi týdení výlet celkem propršel.

Vlak mi o kousek ujel a tak jsem měl (jaká to náhoda) čas na opravdu poslední rybu s hranolkama. Místní verze vypadala tak nějak luxusně a úplně vším. I hranolky byly alespoň o velikost větší než je standart. Taky to bylo pekelně horké a na sluníčku to ani nechladlo.

O pár minutek mi ujel i další vlak a tak jsem si ještě poseděl na lavičce.

Výhled z nádraží byl přes parkoviště přímo na moře. No a pak o půl druhé přijel vlak a byl konec. Práce volá.