Od Edenu vede trasa, která je součástí ClayTrails do Wheal Martin musea, které je věnované těžbě kaolínu v této oblasti. Cesta vede podél dvou kaolínových dolů a krajinou která je poznamenaná těžbou.

ClayTrails zahrnuje pět stezek, které mají mezi 5-8km a jsou podporovány těžařskou firmou Imerys jako součást rekultivace krajiny. Asi jako u všech lomů i tady se přistupuje k zatopování již neužívaných. Vzhledem k povaze minerálů má potom voda smaragdový vzhled, což když vysvitne sluníčko vypadá opravdu pěkně. Já jsem měl bohužel převážně zataženo.

Jelikož při těžbě kaolínu není bezodpadová, pro 1 tunu kaolínu je potřeba 10 zeminy, tak vedle dolů vznikají špičaté kopce. V době největšího boomu se této oblasti prý i říkalo cornwallské Alpy. Celé toto kopání začalo v roce 1746 kdy William Cookworthy objevil kaolín poblíž TregonningHill. Právě této historii se museum WhealMartin věnuje.

Při těžbě se používá spousta vody, která se využívá k oddělení kaolínu od hlušiny ke kterému dochází jeho usazovacích nádržích. Protékající voda je pak používána i k pohybu “mlýnských” kol a k pohonu zařízení. Areál muzea je tvořen jak klasickým muzeem, venkovní expozicíí, rozlehlým jakoby parkem i výhledem na stále funkční důl. Kaolín se tu totiž stále těží. Používá se totiž nejen k výrobě keramiky, ale i papíru (80% produkce těžby), barev, gumy, léků či kosmetiky.