Mezi prací jsem měl pár dní volna a tak jsem si opět půjčil auto a vyrazil prozkoumat další kousek Ostrova. Volba padla na Cotswold což je oblast severovýchodně od Bristolu která je známa tradiční vesnickou krajinou a já se těšil na nějaké pěkné podzimní fotky.

Malou Hyundai i10 jsem si půjčil na letišti v Birminghamu a po hodině jízdy a zdržení se na nákupu jsem už za tmy dorazil na parkoviště u vesnice Snowshill. Prakticky hnedka jsem usnul a z auta vylezl až po osmé ráno abych si uvařil čaj a snědl nějaké sušenky. Kolem deváté vyrážím konečně na procházku a počasí se zdá nadějné.

Vypadalo to že ranní sluníčko převládne ale nakonec se zatáhlo a paprsky prosvítaly jen sporadicky. Po Winchcombe Way směřuji k vesnici Buckland před kterou ale odbočuji a pokračuji dál po pastvinách až do Stantonu.

Stanton překvapuje a já trochu lituji že jsem obešel Buckland a Laverton, protože jestli jsou taky tak hezké tak by za zacházku stály.

Stantonem prochází Cotswold Way po které jsem toto místo opustil. Další vesnicí na trase byla Stanway a než jsem k ní došel tak jsem měl možnost si vyfotit pár dalších starých stromů.

Na první pohled to tu sice vypadá jako klasický venkov na druhý je ale zřejmé že je to tu obývané vyší třídou. Landrovery, BMW, Mercedesy, koně, lovečtí psi no a také cedulky Private.

Stanway už nebylo tak fotogenické jako Stanton a já odsud odešel jen s pár záběry od kostela.

Ze Stanway jsem chtěl pokračovat do Hayle a předpokládal že Cotswold Way mne tam dovede, bohužel ale uhnula na druhou stranu a já si nezkontroloval mapu takže místo abych kopec obcházel tak jsem šlapal přímo vzhůru.

Chybu jsem zaregistroval až u rozcestí Stumps Cross a než abych se vracel tak jsem pokračoval po Cotswold Way která do Hailes opravdu vede jen trochu oklikou.

Důvodem pro návštěvu Hailes byly ruiny kláštera. Nevěděl jsem co od nich očekávat protože jsem si trasu plánoval jen podle mapy a neviděl žádné obrázky a nakonec se ukázalo že je v normálních časech třeba koupit vstupenku a v covidových se i objednat a že dneska mají tak jako tak zavřeno. Na základě pohledu zpoza plotu bych ale beztak asi za vstup neutrácel.

První polovinu zpáteční cesty ke Stumps Cross jsem nešel stejnou cestou a místo toho volil trasu skrze sad. Na zemi i na stromech spousta jablek. Jedna část vypadala udržovaně a celkem bych si tipl že se jim jen letos nepodařilo sehnat brigádníky. Jedno jablko jsem zkusil a bylo prakticky bez chuti a úplně jsem cítil jak mi vysává vodu ze rtů asi budou určeny na cider. Byla tu nicméně i zarostlá část kde bylo i více druhů a tam už jsem byl úspěšnější a dvě jablka putovala i do kapsy.

Světlo začínalo chytat večerní tóny a já začal pomalu zrychlovat abych se stihl vrátit za světla. Tmavší mraky v dáli slibující déšť ještě zvyšovaly mé odhodlání.

Setmělo se v době kdy už jsem měl Snowshill na dohled a déšť se mi nakonec vyhl takže spokojenost. Za celý den jsem snědl jen jedny sušenky a jedno jablko takže po dojití k autu jsem hnedka lezl do tašky abych se nadlábl a hnedka potom zalezl do spacáku. Přejezd na další místo nechávám na další den. Po zdejších malých silničkách se beztak jezdí lépe za světla.