Klient si stěžoval že ztrácí čich a chuť a i když je to nejspíš jen nachlazení tak že se raději nechá otestovat. Test mu přišel už na jaře poštou ale nikde jsme ho nemohli najít a nezbývalo než využít jedno z testovacích míst na parkovišti. Já jedno takové viděl už z autobusu a byl zvědavý jak to všechno probíhá. Klient vyplnil něco na webu, vytiskl si QR kód a mohli jsme vyrazit.

Při vjezdu na rozlehlé parkoviště žádné šipky nebyly a tak jsme začali kroužit až se před náma v dáli objevila třepotající se páska a my zasměřovali přímo k ní. Vypáskovaným prostorem jsme dojeli k prvnímu chlapíkovi, já stáhl okénko abych se dozvěděl že nemám stahovat okénko a byl nasměrován dále. Na dalším bodu nám další osoba předala skrz mainko otevřeným okénkem balíček s testem a malou knížečku jak postupovat a ukázala kde máme zaparkovat a ujistila nás že nemusíme s testem spěchat. To bylo fajn, žádná fronta za náma a klid pročíst si instrukce.

Byl jsem rád za obrázky a to nejen pro názornost ale i pro dozvědění se že vial znamená zkumavka. Následovala pasáž na kterou jsem se opravdu “těšil” a sice relativně úzkou a ostrou tyčinkou zakroužit někomu jinému na půl cesty do krku a v nose. Očekával jsem že tyčinka bude mít na konci vatu ve stylu čistítka do uší ale byl tam takovej kartáček s hodně krátkýma vláknama takže žádné velké zjemnění. Asi hodně podobné dřevěné špejli jejíž konec jste párkrát nařízli.

Instrukce pro zalomení tyčinky byly jasné, ale počítaly s dřevěnou tyčinkou. Já měl umělohmotnou, takže následovalo vícero přehýbání a kroucení, nakonec se mi ji ale opravdu podařilo zlomit. K odfajfkovanému obrázku to sice úplně neodpovídalo, ale úplně krátká snad také nebyla no a jestli jsem měl něco na rukavicích tak to na tom vzorku asi taky bude protože chtě nechtě jsem se musel dotknout i té části tyčinky která zůstala ve zkumavce. Že bych si byl úplně jistý že jsem provedl správně i ten samotnej výtěr teda taky nemůžu úplně říct. U pusy jsem měl alespoň nějakou vizuální kontrolu ale u nosu to je čistě o pocitu kde už to začíná být nepříjemné.

Na posledním stanovišti spárovali QR kód ze sáčku s testem s kódem který si vytiskl klient, my prostrčili sáček skrz okení mezírku odkud si ji převzali tyčkou na odpadky a bylo hotovo. Žádné čekání, vše šlo pěkně plynule. Na výsledky se čeká dva dny takže čekáme.

Když jsem slyšel že klient ztrácí chuť tak jsem si myslel že to je jasná věc, ale při nachlazení to je u něj prý normální. Tohle mne vždycky zarazí, jak se každý tělo chová odlišně. Ztráta čichu jasně, ale chuť jsem snad ještě nikdy neztratil. Samotného mne překvapuje jak v pohodě jsem s možností toho že klient má kovid minimálně do doby než on sám začne mít nějaké vážnější problémy. To že by to nějak ublížilo mé osobě si ani nepřipouštím. Já jsem opatrnej hlavně kvůli tomu abych to nepřenesl na klienty a obávám se spíše úředních restrikcí spojených s tím být pozitivní nebo v kontaktu s někým takovým. Jelikož tady budu ještě tři týdny tak i případná izolace by byla v rámci tohodle klienta a žádný jiný vliv by to na mne mít nemělo. Pokud teda situace zůstane taková že se nebude muset do nemocnice. Uvidíme jaký bude zítra výsledek…

Jo a když jsme se vrátili domů tak se ho mamka ptá kde byl a když řekl že na testu tak se optala proč nepoužil ten co má od jara a co je ve vedlejším pokoji. Hlášky tady se nic neztratí a kdo to kam dal jsou očividně platné celosvětově 🙂

…

To byl fofr, den po testu a už přišel výsledek, negativní.