Z Florence pod Vyšehrad v lednu
Stejně jako v Mastech i v Praze jsem se, během mého zimního pobytu v ČR, sněhu nedočkal. Nakonec to vyšlo tak, že jsem tu strávil jen nějakých 24h a jsem rád, že se mi do tohoto času podařilo zařadit procházku.
Z metra jsem vystoupil na Florenci a hned zamířil k řece. Z jemného mrholení na mne svítil Hrad, jinak se ale už začínalo stmívat.
Od řeky jsem Pařížskou zamířil na Staromák. Přišla tma, jemňounké mrholení zůstalo.
Svařáčkem bych neopovrhl, ale tak jako ostatní stánky i ten byl zavřený. Je to oříšek, normálně je svařák a spousta lidí, teď svařák není ale zas tu ani nejsou lidi. Jeden nemůže mít všechno.
Z náměstí odcházím podél Mikuláše směrem Alšovo nábřeží.
Na Malé Straně nemají úplně seřízené reflektory a ve vznášejícím se aerosolu je to dost vidět.
Z Alšova nábřeží přecházím ke Karlově mostu…
…kde je relativně rušno.
Od Staroměstské mostecké věže si fotím tučňáky u Sovových mlýnu, Hradčany, samotnou věž, Lázně a pak pokračuji podél krámků se suvenýry dále na jih.
Na Smetanově nábřeží snad ani nejde se neotočit a nepokochat se stokorunovým motivem.
Nepamatuji si, že bych tu kdy viděl takových racků.
Mžení mezitím malinko zhoustlo a z panoramatu tak zmizela Petřínská rozhledna.
Ze Žofína na mne zasvítila bílá balustráda a já si uvědomil, že si ani nepamatuji, kdy jsem na něm byl naposledy.
Podél Matyldy na Rašínově nábřeží, to už jsem skoro pod Vyšehradem.
Posledním výjevem z procházky nebude Vyšehrad ale zajímavě pojatý prostor v nábřežním výklenku na Výtoni.
Na Výtoni procházku končím a popojíždím sedmičkou do Vršovic na sedmičku bílého.