Snídám s výhledem na maják na samotném cípu Portlandu.

Fakt pěknej, zacházky vůbec nelituju. Ani jinak nebyl tak nudnej jak včerejší turista povídal.

Výhled na příští kilometry. Já se teď hlavně těším do města do Lídlu kde si koupím něco k pití a jídlu.

Býval tu kamenolom a k jeho připomenutí tu je i kupa plastik. Ze všeho toho světlého kamene se na mne odráží sluníčko a já začínám mít opravdu žízeň.

Ještě kousek podél oblázkové pláže a za chvíli mám po nákupu je čas na dlouhou pauzu.

Pak už toho mnoho k vidění nebylo. Těsně po západu slunce procházím podél řepkového pole, jehož vůně mi připomíná léto.