Neměl jsem v plánu vstávat nějak brzo, ale před sedmou začaly bečet ovce a tak jsem si zas až tolik nepřispal. V noci se stočil vítr, takže z mého závětrného plácku je teď návětří. Rychle snídám, balím, nafouknutou karimatku mám zatíženou lahví s vodou, ale i tak ji vítr zvedne a už letí jak perský koberec dolů z útesů. Naštěstí se zachytila o křoví a tak mi stačí sejít jen pár desítek metrů a rychle ji zabalit. To bylo o fous. Je čas jít.

První domek je u pláže Lanacombe. Až na jednoho surfaře začátečníka tu nikdo není. Prvního běžce potkávám až za další půlhodinu.

Prawle Point, nejjižnější místo v Devonu. Tady už se ukazují první turisté.

Za Prawle Pointem najednou mizí mraky a je slunečno. Pěkný úsek. Skály, pláže, rozkvetlé kytky. Vzadu už je vidět Salcombe.

Dokonce i plachetničky se objevily. Chtěl jsem si dát voraz na pláži, ale kvůli větru tam spíše mromrzávám. Jsem trochu nervózní, kdy jede poslední převozník, a tak nechávám dlouhou pauzu raději až na Salcombe.

Převozník měl plno tak prý za pět minut.

Opravdu kmitá sem a tam, takže za chvíli pluju.

V Salcombe je spousta obchůdků jak galerie, umělecké předměty, speciálka na gin, rybářské potřeby a nakonec se mi daří najít i potraviny. S proviantem si jdu na nábřeží a sleduji dění na řece.

Pauza byla vydatná, a tak se na další cestu vydávám až v podvečer. Přestalo foukat.

Je fakt pěkný večer. Štěbetaj ptáci, kolem jehňata…

…za mnou vychází Měsíc…

…a přede mnou zapadá Slunce. Fakt pěkný závěr pěkného dne, jehož ráno nevypadalo vůbec dobře.