Nepršelo, ale od rosy je vše mokré. Jsem na místě, kam se slunce dostalo snad naposledy, pobřeží za mnou je slunečné už hodinu, a tak, abych nebalil zas až tak mpoc vlhké věci, vyrážím o trochu později.

Za chvíli procházím lesíkem plným modrých zvonků a jsou tu ještě dokonce i narcisy.

První delší pauza je v Penberthu. Je to jen pár baráčků, ale dá se tu doplnit voda z vodovodu, což je fajn.

Zonky, zvonky, zvonky. Jen tak, na útesu. Jít tudy na jaře má své plusy. Moře je sice stále studené, kvetoucí kvítí ale krajinu pěkně zpestřuje.

Když se okoukají zvonky, tak tu stále jsou žulové útvary. Po celý rok.

Pyramida značí místo, kde byla bouda, odkud vedl podmořský telegrafický kabel, položený Faradayem, do Brestu, který už byl tehdy propojen s USA a tak se tohoto spojení dostalo i Britům.

Pláž Porthcurno a skalní formace Treryn Dinas, která před hodně dávnem fungovala jako tvrz.

Další pěkné útesy za mnou, teď ještě nějaký plácek ke spaní. Předpověď počasí mám jen z předvčerejška, kdy tvrdili, že je malá šance přeháněk. Na obloze sice mrak je, ale drží se dále od moře už nějakou dobu, takže risknu zase pytel. Stejně chci brzy vstávat, abych se dostal na Lands End bez kupy lidí.

Píšu-li o Lands End, ten je na dohled a ani není moc daleko.

Pod samotným vrškem, odkud jsem fotil západ slunce je i malinký plácek, kam se akorát vejdu. Doufám, že mi přes noc nespadne ten balvan na nohy. Dneska je totiž tak trochu padací den. Nejdříve mi vítr schodil brašnu na foťák (ten v ní nebyl) ze srázu a já se k ní pak skrz trní trochu těžce dobýval, tolikrát au au už jsem dlouho neřekl. A teď večer, právě při pokusu o tuto samospoušť mi opět vítr sfoukl foťák i se stativem ze skály. Obojí asi dvoumetrový pád naštěstí přežily.

Před spaním ještě na kopec pro jeden záběr na maják na ostrůvkách Longships. Nevím proč, ale jeho estetika se mi líbí a připomíná mi Hvězdné války.