Ve středu to podle předpovědi vypadalo, na nějakou dobu, na poslední pěkný den a já ji strávil povětšinou venku kolem baráku.

Už od jara mám plechovku se semínkama lučních květin, kterou jsem si přihodil do košíku, abych nemusel platit za dopravu něčeho jiného a tím vlastně vyšla zadarmo. Mají se sázet optimálně na podzim, takže byl nejvyšší čas. Aby se jim na jaře mohla vyhnout sekačka, tak jsem raději zatloukl i orientační kolík.

Kolem něho jsem vykopl jedenáct mělkých jamek. V přiloženém návodu sice psali, že se kuličky dají položit jen volně na zem, zakopání se mi ale jevilo jako jistější.

Důvod, proč píšu sázel místo sel je, že se nejedná o volná semínka, ale o hliněné kuličky. Ty obsahují třeba i trochu chilli, aby je nesežrali slimáci. Snad chilli do jara nevyčuchne…

Druhé místo bylo na sedě, kam přišlo deset kuliček. Stejně jako na prvním místě i zde jsou uloženy v maximální vzdálenosti sedmi centimetrů od kolíku. Co psali, tak by všech 21 kuliček mělo vystačit na jeden metr čtvereční, takže je mám trochu hustějc.

Už když jsem tu v létě jezdil sekačkou, tak jsem si říkal, že by z keřů mohly zmizet spodní větvě a teď jsem si vzal konečně i nůžky a dal se do toho. Stejně jako se vším, i zde toho bylo více než to vypadalo. Večer pak mou aktivitu odnesla i vedlejší jabloň, na kterou už jsem potřeboval i pilu a kdyby se nezačalo stmívat, tak by se dala řezat ještě alespoň další dvě hodiny 🙂

Jabloní jsem den končil, ještě před tím ale bylo potřeba posbírat ořechy, abych na ně stále nešlapal.

Vlašáky jsou letos nekonečný, ale o moc víc už jich na stromě být nemůže…

Když už jsem byl u toho sbírání, tak jsem ze sadu přinesl i košík spadlých jablek.

A když už jsem byl u těch jablek, tak jsem i část těch, která byla uložena ve stodole, roztřídil. Shnilá (kterých moc nebylo) putovala na val, trochu ťuklá nebo jinak podezřelá (většina) na zítřejší mošt a výběrová na uložení do sklepa (šest přepravek o jednom patru). No a pak jsem šel prořezávat tu jabloň…