Klient byl nedaleko Perranporthu na oslavách narozenin, a já tak měl možnost, zase po nějaké době, zajít na místní pláž. Jsou tu rekordní teploty, kdy se rtuť dostává na 28°C, takže v plánu bylo i zaplavání si. Jelikož byl zrovna příliv, tak byla pláž na své minimální velikosti, což spolu s vrcholící sezónou znamenalo dost lidí na relativně malém prostoru. Díky tomu, že už byl večer, tak tu ale úplně plno nebylo a povedlo se mi tak najít místo, kde jsem nechal věci a šel se na dvacet minut smočit. Po výlezu ven jsem hned vzal foťák a cvakl pár záběrů.

Na jižním pobřeží Cornwallu bylo celý den jasno bez mráčku, tady na severu, se ale začaly na západě objevovat mraky. Po celou dobu co jsem plaval bylo slunce schované a já doufal, že až vylezu, tak ještě tak na čtvrt hodinky vyleze, abych lépe oschl a trochu se prohřál.

Tahle fotka je jen pár minut po té předešlé a jak to není proti světlu, tak to má úplně jinou atmosféru. Pán co se sandálema koukal na západ slunce už odchází a jak se bude stmívat, tak budou pláž opouštět i ostatní. Hloučky lidí zůstanou jen u restaurace.

Počkám až zapadne slunce a pak vytahuju krabičku s humusem a pečivo, abych se navečeřel. Trochu se do mne dává chladno, a tak přijde vhod i šátek přehozený přes ramena. Kdybych nelezl do moře, tak by mi zima ale určitě nebyla. Je to, na místní poměry nezvykle, klidný a teplý večer.

Poslední fotka patří kajakáři. Já si pouštím podcast do uší a z pláže odcházím až za tmy.