Od čtvrtečního rána do pátečního večera jsem měl volno, kterého jsem využil k návštěvě Roseland Peninsuly. Slovo Rose není v tomto případě z angličtiny, tedy žádné růžové království, ale z cornwalštiny a znamená výběžek či poloostrov. Z Falmouthu, odkud vyrážím, je na dohled a právě kvůli těm výběžkům vede nejsnažší cesta po vodě.

Na Molu Prince z Wallesu si tedy kupuji za 5,5 libry jízdenku na trajekt a ani ne po deseti minutách vyrážím. Počasí je nádherné a tak ani občasná kapka z vln nevadí. Do St.Mawes na druhé straně zátoky dorážíme za dvacet minut. Moc se tu nezdržuji a po zakoupení další jízdenky, tentokrát za čtyry libry, pokračuji loďkou přes další záliv k St.Anthony. Tady loďka staví u pontonového mola u residence zvané Place, podle kterého se molo také jmenuje. Zatímco na lodi do St.Mawes nás bylo asi třicet tak do Place nás bylo pět.

Cesta vede lesíkem podél residence a kostelíka až na luka. Odtud je pěkný výhled  jak na St.Mawes tak i na Falmouth. Jak jsem vyšel ze stínu stromů tak se do mne zase dalo slunce a tak jsem byl rád, že jsem louku s polem za chvíli přešel a ocitl se v dalším lesíku. Jak jsem později zjistil byl to lesík poslední a stín se stal opět nedostatkovým zbožím, i když to tentokrát nebylo tak šílený jako při cestě z Penzance.

Důvod, proč jsem se sem rozhodl vyrazit, byl maják, co jsem vždycky viděl při běhání podél hradu Pendennis. Tady jsem ale zjistil, že míst odkud by byl vidět zas tolik není, respektive je jen jedno. Možná, když bych se vypravil po stezce přímo k němu, tak bych našel ještě jedno. Já přesvědčen že míst bude více, jsem po této ne více než 0,5km dlouhé cestě nešel, bylo to prostě moc z kopce a mně se nechtělo poté opět do kopce.

Dál už to byla normální pobřežní cesta s výhledem na zátoky a pláže. Já došel kousek za Towen Beach kde jsem se svalil do stínu pod útesem a vydržel tam až do večera. Po sedmý jsem se zvedl a zamířil zpátky k pláži. Tady už lidí ubylo a zbyly tu jen dvě grilovací skupinky, později přišla ještě jedna rodinka, ale po desátý už tu nebyl nikdo. Před večeří jsem si šel ještě zaplavat, aby mi lépe chutnaly instantní těstoviny s houbovou omáčkou. Na písku se spalo krásně, nikde nic netlačilo.

Ráno jsem se probudil, šel si zaplavat a rozhodl se, že tu zůstanu až do odpoledne. A tak jsem sledoval jak se pláž pomalu plní a jak se kvůli odlivu stále zvětšuje. Ve čtyry se zvedám a pokračuju dál. Pomalu zjišťuji, že jsem se asi opět pěkně spálil. Do Portscatha/Gerrans to není nijak daleko, a i když jsem si dal dlouhou pauzu, tak jsem už v šest na zastávce. Odtud mi jede autobus do Trura, odkud jede o půl jedenáctý noční vlak do Londýna. Volno mi končí.