Trochu divokej nadpis. Kdo se diví jak jdou tyhle tři věci dohromady tak se divit nemusí, protože se jedná o taková tři malá separé témata.

Běh

Po delší době jsem vyběhl na trasu delší než 10km (a sice 11km) v kuse. V půlce se mi začala šroubovat do hlavy myšlenka napsat tenhle příspěvek. Abych se v běhu trochu posunul, tak se stále snažím zařazovat rychlejší úseky, abych narušil mé rovnoměrné stabilní tempo 5:30-6:00min/km. Původně jsem větší rychlosti dosahoval zvýšením kadence. Po shlédnutí závodu na 10km na MS v Moskvě jsem si všiml, že běžci poctivě zvedaj nohy a nemaj takovej šourací styl jako já. Na jinejch delších závodech už mi to tak výrazný nepřišlo, ale to už jsem měl za sebou jeden zkušební běh a odhodlání zařadit tenhle styl i do budoucna. Kilometr, co jsem takhle bežel se vešel do čtyř minut a ani mi nepřipadlo, že běžím nějak podstatně rychleji. To že mi nepřipadlo, že běžím rychle ale bohužel neznamená, že bych to vydržel o moc dýl. Přece jenom na takovýhle vyskakování nejsem moc zvyklej, snad to pujde natrénovat. Tím jak teď běhám jen 7-8km tak abych se vešel do mého limitu 50km na týden nezbývá mi, než vybíhat každý den a nohy už se zrychlení brání víc a víc. Svou roli tu hraje i zařazení plavání, bez něj si myslím že by nebyl problém. Uvidim jak to bude až příští týden plavání nahradím druhým měsícem Insanity tréninku.

Vize do budoucna

Je zajímavý, jak tohle psaní pomáhá utřídit myšlenku (i když při čtení to tak asi nevypadá). To jak mne to nutí nad nějakým tématem strávit trochu víc času se zapnutým mozkem mne přivedlo na myšlenku, že bych mohl začít tvořit jakousi svoji křišťálovou kouli. Co si jako myslim, že bych mohl dělat za pár let, jak to tady bude asi vypadat a tak. Asi to patří spíš do nějakýho osobního deníčku, to jsem před pár lety zkoušel, ale nějak to nefungovalo. Zapisoval jsem si spíš co se stalo a to jakoby kronikářsky, bez nějakých osobních rozborů. Bylo by to lepší než různý papírky a soubory různě poukládané v počítačích. Jestli se k tomu rozhoupu a vydržím u toho, tak jsem zvědav jak se na to budu dívat právě za těch pár let.

Chcíplý rybičky

Nestává se mi to často, ale před týdnem se mi zdál sen. Stál jsem u akvárka, který jsem měl na starost a koukal, že všechny rybky jsou kaput. Nejenom, že byly břichem vzhůru, ale některé ležely i rozpůlené na kamenech. Klientovy, kterému rybičky patřily se to zamozrejmně nelíbilo a obviňoval mne, že jsem tam na rukách zavlekl nějakou infekci a kdoví co jsem jim dal žrát. Mírně spocenej jsem se vzbudil ještě před rozluzlením. Do snáře jsem se radši ani nekoukal. Kdybych měl výtvarné sklony, tak by z toho mohl být surrealistickej obraz, takhle z toho je jen nicneříkající odstaveček.