Čtvrtek, jsem měl u dědy krapet nabitější než předešlé dny a tak sem hážu jeho popis. Fotky nejsou v galerii jako obvykle, ale přímo v příspěvku což možná zapřičiní pomalejší načítání.

Po snídani a ranním obstaraní zvířat jsem zašel na palouk sebrat spadlá jablka, která budou použita na oběd.

K němu budou Sladké knedlíčky. Na těsto je potřeba 250g měkkého nešlehaného tvarohu, 2 malá vejce, 4 lžíce dětské krupičky a špetka soli.

Jablka oloupeme, nakrájíme a později z nich uděláme pyré.

Při míchání těsta se mi zdálo nějaké řidké. Nejdříve to bylo tím, že jsem tam dal pouze dvě lžíce krupičky, nicméně i po odhalení této chybky a dosypání dle receptu, se mi to stále nezdálo a přihodil další dvě. Celkem tedy 6 lžic a stejně těsto není takové, aby se z něho knedlíky dělaly lehko a bez zapatlání. Doufám, že se to zlepší, až si těsto odpočine.

Zatímco těsto odpočívá, já jdu opět na palouk. Rosa už trochu uschla a tak je čas nasíct králíkům.

Trávu zatím nechávám nahrabanou ve stínu po jabloní a vracím se do kuchyně. Před týdnem jsem koupil zázvor a teď ho dávám téměř do všeho, přitom skoro neubývá.

Zázrak s těstem se nestal a tak jsem se ani nepokoušel dělat nějaké pěkné kulaťoučké knedlíčky. Místo toho, jsem těsto nabral velkou lžíci a hodil přímo do vroucí vody. Počkal až vyplavou a šupal je ven. Nevypadalo to nijak vábně, ale účel splněn. (Příště možná zkusím dělat kuličky na hodně pomoučené ploše.)

Pyré nevypadá o mnoho lépé. V hrnci jsem měl málo vody, abych s ní pak nevylil i vše dobré a tak se stalo, že pěkně změkla pouze některá jablka. Do směsi jsem přidal, skořici, zázvor, med a cukr. Chuťově to bylo stále nakyslé, ale nechtěl jsem z toho dělat cukrkandl. (Pro měkká jablka vařit déle, kolem hodiny, a občas promíchat.)

Polévku jsem měl navařenou ještě ze včera, takže jistota byla. Čočkovka byla totiž výborná.

Hlavní jídlo pak vypadalo tak trochu jak žrádlo pro slepice. Chuťově ale dobré.

O půl dvanácté se do toho konečně můžeme pustit. Pokud je pyré kyselejší, jako naše, tak ho určitě nedávat na talíř tolik, kolik jsem ho dal já. Pokud je ho méně dokáží ho knedlíčky pěkně zjemnit. No a pro dědu určitě měkkčí jablka.

Po obědě jsem se šel na hodinku natáhnout, pak umyl nádobí, králíkům hodil pár jablek, sebral trávu z palouku a vyrazil na švestky. Myslel jsem si, že všechny švestkoně rodí ve stejnou dobu. Z tohoto mne vyvedly tvrdé a až trpké plody z palouku a měkké a opojné od lomu.

V dosahu žebříku, ale švestek zas až tolik nebylo a ač jsem se natahoval seč jsem mohl, natrhal jsem jen asi čtvrtku košíku.

Nejjednoduším řešením tak bylo zatřást větví. Na jejím rozvětveném konci byly totiž vysloveně trsy plodů. Ač jich popadala asi jen polovina tak jich bylo akorát a více bych jich stejně nepobral.

Po sesbírání švestek se pomalu blížila pátá hodina a tedy večerní krmení. Statečnější králici už byly zase zvědavi, co jim přistane v kotci.

Každodenní největší hit – tvrdý chleba – nic se mu nevyrovná.

Další na řadě byly kočky, ty byly schopny vypít za den i půl litru mléka.

Prý, aby si kotě zvyklo na lidi, tak se má chodit i za nim. No, nevypadalo, že by se na mne těšilo.

A nakonec jsem si nechal slepice. Těm, po ranním šrotu s bramborem a zrní, už dávám pouze chřást z řepy.

Od nich na oplátku seberu vejce. Většinou jsou čtyry. Dneska se překonala i kvokající slepice a tak jich je pět. Myslím, že to tečkované je právě od tý bláznivý kvokačky.

Už za šera pak jdu posbírat shnilá jablka ze sadu, ty pěkná nechávám v hloučku pod stromem. Jelikož to tady táta před pár dny asi vysbíral, tak těch špatných je asi jen půl kbelíku a těch pěkných asi deset.

Venkovní práce mi tak končí tak jak ráno začaly – jablky.

Jelikož jsem hlava děravá a lístek s dopravním rozpisem, jak se dostanu zítra domů, jsem někde zašantročil, využívám posledních paprsků slunce k doběhnutí do Újezda, abych se podíval kdy mi jede autobus. Je z toho pěkných šest kilometrů.

Po opláchnutí ve vlažné vodě z barelu si hřeju srdíčko pohledem na dobře odvedenou práci.

A pak si uvědomim, že ty švestky vespod se asi moc hezky nemaj, a že mi den ještě zdaleka nekončí.

A tak jsem se chopil nožíku, zapnul TV a otevřel pivo. Poprvé jsem viděl jeden díl z Hry o trůn. To je v Anglii dost populární seriál, mne to ale nějak nechytlo.

Kolem půlnoci jsem měl pět vypeckovanejch sáčků do mrazáku.

Ze zbylých jsem pak mohl nahradit tři dny starý půlený jablečno / švestkovobanánový koláč…

… novou švestkovou bublaninou, na jejihž půlku jsem použil i zbylé pyré z oběda. Tu už jsem ale pekl až další den. Na závěr tedy, myslím, pěknej obrázek povedeného kousku na víkend.